CONTAIN(ERA)

CONTAIN(ERA)

To nejlepší ze současného evropského umění můžete objevit v nákladním kontejneru

Instalace v kontejnerech představí tvorbu výtvarných umělců

Praha, 4. srpna 2015 – Informace a jejich šíření, site-specific versus non site-specific, překlenutí hranice mezi lokálním a globálním, hledání vlastních kořenů v post-internetové době – to jsou hlavní témata mezinárodního projektu s účastí osmi evropských států. Od 20. srpna 2015 se osm nákladních kontejnerů promění v mobilní galerie, které poskytnou prostor pro multimediální výstavu osmi mladým umělcům. Celý projekt vyvrcholí v říjnu společnou výstavou a sympóziem na pražském ostrově Štvanice.

Projektu se účastní osm výtvarných umělců – Adéla Součková (CZ), Dionýz Troskó (SK), János Brückner (HU), Karol Komorowski (PL), Angela Kaisers (DE), Lukas Troberg (AT), Till Könneker (CH) a Carlo Zanni (IT). Multimediální instalace v kontejnerech, tematicky zaměřené na ztvárnění národního kulturního dědictví a přenos informace v post-internetové době, budou po dobu dvou měsíců putovat v kruhu a vzájemně tak

Projekt odstartují vernisáže v osmi evropských městech

Českým místem střídání expozic se stal Containall, příjemný prostor nedaleko pražské Kampy. Celý projekt bude zahájen 20. srpna v 19 hodin vernisáží Adély Součkové. Simultánně vernisáže proběhnou také v Bratislavě, Varšavě, Budapešti, Římě, Curychu, Berlíně a Vídni.

Vzhledem k rozdílnému místního, kulturnímu i diváckému prostředí v jednotlivých destinacích, poskytnou výstavy jedinečnou zkušenost danou vytržením z jejich původního a zasazením do odlišného kontextu.

“Jedním ze záměrů projektu Contain[era] je zhmotnění způsobu šíření informací, tak charakteristického pro naši post-internetovou dobu. Dochází k nepřetržitému vyčleňování jednotlivých informací a jejich následné implementaci a distribuci v nových souvislostech,” doplňují myšlenku putovních výstav iniciátorky projektu Alexandra Karpuchina ze spolku Art Direct, Jana Kubátová z občanského sdružení Inter-Art a nezávislá kurátorka Magdalena J. Härtelová.

Společná výstava kontejnerů zahájí Pražské Sympózium

Vernisáž společné výstavy osmi kontejnerů na pražském ostrově Štvanice uzavře putovní část projektu.

Výstavu doplní devátý „evropský“ kontejner, společné mezinárodní dílo všech participujících umělců. Součástí Pražského Sympozia bude hudební a divadelní doprovodný program a dvoudenní odborná konference s účastí vystavujících umělců, galeristů a teoretiků z participujících států. Samotná výstava kontejnerů potrvá do 8. listopadu.

V závěrečné, zimní fázi projektu budou umělci opět vystavovat v partnerských zemích, tentokrát ale ve vzájemné spolupráci s kurátory zúčastněných galerií. Realizace klasických výstav, poučených průběhem předchozích ístí projektu Contain[era] ověří jeho původní hypotézy. Ty budou spolu s dalšími postřehy a obrazovými materiály zdokumentovány v obsáhlé publikaci.

Více informací o projektu naleznete na www.containera.eu

PR manažerka projektu Contain[era]

tereza.regnerova@gmail.com

Projektová manažerka projektu Contain[era]

jana.kubatova@inter-art.cz

https://www.facebook.com/containera

Adéla Součková (CZ), Dionýz Troskó (SK), János Brückner (HU), Karol Komorowski (PL), Angela Kaisers (DE), Lukas Troberg (AT), Till Könneker (CH) a Carlo Zanni (IT) Adéla Součková (CZ)

Instalace v kontejneru Adély Součkové, absolventky pražské Akademie výtvarných umění a drážďanské Hochschule für Bildende Kunste, je Chiasmem. Umělkyně proplétá útržkovité nápovědy a příběhy bez konce či začátku – stejně jako divák, pohybující se jejím dílem. Cestou k celku je instinkt. Piktogramické kresby historických symbolů, mísících se plynule s novými, připomíná vizualitu internetu – vizualitu problikávajících kaligramů, do níž na konci instalace svítí video jako završení, splnění divákovy touhy. Po čem toužíme? Být mámeni obrazem, být blízko, patřit, být rozeznáni jako individua. Katarze je klam, video slibuje ve smyčce každému to stejné. Opravdová je tělesnost, jež je zde přítomna kresbou i objektem videa. Tělesnost, která konstruuje jak „realitu“ tak „virtualitu“.

 

Dionýz Troskó (SK)

Site-specific projekt Dionýze Troskó, absolventa Umělecko průmyslové školy v Praze a Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, je osobní reakcí “malého člověka” na současný, často diskutovaný a mylně interpretovaný problém uprchlictví ve střední a východní Evropě. Umělec zde ukazuje evropskou společnost jako velmi krátkozrakou a neschopnou kriticky reflektovat vlastní minulost. Ve svém díle re-interpretuje vzpomínky zachycené v dílech slovenských spisovatelů 40. let minulého století. Ukazuje generaci Slováků žijících roli uprchlíků a připomíná tak divákovi, že tomu není dlouho, co byla situace opačná. Tuto realitu dává Troskó do kontrastu s xenofobními články ze současného tisku a s vystavenou Chartou lidských práv a svobod, která byla svého času proklamací právě poučení.

János Brückner (HU)

‚Welcome‘ je multimediální instalací, která inscenuje post-humanstický obraz. Pro výdobytky technologie jsme se vzdali svého soukromí. Obklopeni přístroji žijeme ve stavu neustálého, vynucovaného ztotožňování a vciťování se. Brücknerova instalace reflektuje na dvou plochách nové vnímání lidského těla v post-internetové době. ‚Likeprint‘ transformuje diváka v tiskaře – zaplněním prázdného papíru razítky podle udaných čísel „like“ je návštěvníkem utvářen obraz. Vnitřek kontejneru je pak prázdným a zároveň zalidněným místem, obydleným davem papírových loutek v životní velikosti. Tato zástupnost upozorňuje na dis- identifikaci lidského těla. Objekt výstavy sám slouží jako místo prázdnoty, konstrukce, která má pojmout a ovládnout „lidský obsah“. Umělec manifestací substituce a nepřítomnosti reaguje na negativní aspekty oněch pohlcujících míst, která ve virtualitě vyrostla.

Karol Komorowski (PL)

Komorowského instalace sestává z velkoformátových fotografií. Jejich panoramatický záběr a celková poetika odkazují na populární žánr tzv. cityscapes. Zvoleným námětem – počítačový hardware – umělec reflektuje současnou technologicky orientovanou společnost z velmi fyzického úhlu. Zatímco diskurz post-internetového stavu věcí nabírá na rychlosti, zásadní je obrátit pozornost k tomu, co se odehrává předtím než studené, syntetické světlo počítačové obrazovky zaplaví osamělý pokoj internetového povaleče. Skrytý a nedotknutelný hardware se stal pustinou, bezešvě nejasnou oproti zdánlivé dominanci displeje a jeho obrazu. Stal se doménou expertů, tělem opomíjeným pro velebení mysli – v tomto příkladu softwaru, na kterém se zakládají všechny procesy. Přesto, že se vnitřní logika hardwaru velmi doslovně projevuje v jeho přesložité architektuře, představuje zároveň jasné estetické kvality. Jak ale převyprávět tyto zdánlivě vzdálené architektonické mikrokrajiny naší městsky orientované kultuře? A je dílem povahy procesu zpracování dat či informací samotných, že vše, co se jich týká, je kompatibilním a univerzálním?

Angela Kaisers (DE)

Výstava ‚BALD‘ je založena na šesti známých pohádkách sesbíraných bratry Grimmovými, zabývá se na přenosem narativů, vědomostí a pravidel morálky. Vedle této obecné roviny se Kaisers kriticky zaměřuje na zobrazení žen v takovýchto příbězích. Z obsahové analýzy šesti vybraných pohádek (Žabí král, Sněhurka, Růženka, Popelka, Rapunzel a Červená Karkulka) je zjevné, že základem všech je jakýsi stav čekání. Na něco, na někoho či na nějakou událost. Instalace rozebírá jednotlivé příběhy a redukuje je na tuto představu čekání, čímž zdůrazňuje a kritizuje morální i genderové stereotypy implikované v příbězích. Typický konceptuální přístup umělkyně k tématu se zde projevuje především ve hře se slovy, kterou je název díla: v němčině je výraz „bald“ (česky „brzy“) asociován s očekáváním – něčeho či někoho, kdežto v angličtině znamená toto slovo „přímý“ či dokonce „strohý“.

Lukas Troberg (AT)

Při vstupu do prostoru Trobergovy instalace ‚Speed Run‘ se divák cítí oslepen, neschopen vidět. Přechodem ze sluncem zalitého vnějšku do tmy kontejneru je navozován pocit tísně. V interiéru pak ukazuje počítačová obrazovka záběry endoskopu zevnitř lidského těla při chirurgickém zákroku, které se mísí se zvuky video hry, zaměňujíc tak realitu .

Till Könneker (CH)

V kontejneru volně leží prázdný vrak lodi, ven vyčnívá jen jeho pozlacená příď. Při pohledu

dovnitř může divák vidět zbytek zašlé, špinavé lodi. Pro Könnekera použitý nákladní kontejner symbolizuje obchod s dalekými kraji, příjezd dlouho očekávaného zboží. V jeho instalaci se z něj stává jeden ze základních kamenů naší globalizované, konzumní kultury. Reprezentuje klamnou naději uprchlíků, která je jak světlo bludiček vede k riskování čehokoli pro vizi lepšího života.

Zanniho dílo ‚LOCALHOST‘ je pokračováním umělcova dlouhodobého zájmu o interaktivní, site-specific umění ve veřejném prostoru. Varianty tohoto díla byly již uvedeny na několika místech v různých situacích i obměnách. V díle se zobrazuje standardní zpráva prohlížeče „404 Internet error“, oznamující, že obrázek s názvem „me_BIG.jpg“ nemohl být nalezen a to v žádném z několika adresářů. Některé tyto adresáře jsou ponechány prázdné, takže do nich může divák sám dopisovat, jiné popisují hodnoty, ve které umělec „sám věří, ale kterými je pro něho často těžké se řídit“, zvláště v současné společnosti. S ohledem na různost společenských hodnot, variujících podle místa i jednotlivých lidí, je toto dílo jakýmsi rozpracovaným graffiti, které vybízí návštěvníka k spoluúčasti na tvorbě. Ve verzi vytvořené pro projekt Contain[era] jsou ponechány prázdné všechny adresáře, čímž je divákovi dána naprostá volnost k interpretaci i interakci.

Místa pro kontejnery

CZ- Containall, Cihelná 4, Prague 1

SK- Dóm sv. Martina Rudnayovo nám.1, Bratislava

HU – Szabadság tér, Budapest, 5th district

PL – Służewski Dom Kultury, ul. Bacha 15, 02-743 Warszawa

GE- Pallasstraße 5, 10781, Berlin

AT – Donaukanallände 1010 Wien / Salztorbrücke 1020 Wien

CH – Wasserwerkstrasse 95-99, 8037 Zürich

IT – TRAM DEPOT, via Marmorata 13, 00153 Rome

Označeno pod:

Back to top