Malba a její přesahy

Malba a její přesahy (8. Cena kritiky 2015), 12. 2 – 15. 3. 2015 v Galerii kritiků, Palác Adria v Praze

Finalisté: Ondřej Boušek,

Filip Dvořák, Martin Herold, Michael Hon, Šárka Koudelová, Andrea Lédlová, Adéla Soukupová, Eva Škrovinová

Porota: Petr Vaňous (předseda), Jiří Machalický, Michal Nesázal, Alena Pomajzlová a za pořadatele Vlasta Čiháková Noshiro a František Zachoval

Téma soutěže Malba a její přesahy charakterizuje soutěž Ceny kritiky za mladou malbu i pro 8. ročník 2015. Zadání je chápáno v kontextu tvůrčího vývoje umělce, tj. umělec není hodnocen jen za svůj vystavený obraz, ale za svou tvorbu v rozmezí zhruba posledních dvou let, doložené tištěnou či elektronickou dokumentací.

V rámci prezentaci obrazu se připouští kombinované mediální vyjádření, tedy malba–objekt a jiné prvky prostorové instalace. Věkový limit soutěžících do 30 let vyjadřuje záměr podpořit tvorbu mladých umělců nejvyšších ročníků vysokých škol anebo čerstvých absolventů pro jejich vstup na profesionální uměleckou scénu. Uchazeči se mohou účastnit soutěže nanejvýš třikrát, avšak přednost ve výběru dostávají noví uchazeči před účastníky minulých ročníků, s nimiž byla již navázána výstavní spolupráce.

Výběr osmi finalistů 8. ročníku byl proveden z celkového počtu více než 60 uchazečů, kteří bez ohledu na národnost mají dlouhodobý pobyt v České republice. Většina z nich se přihlásila na základě pořadatelské výzvy, část z nich byla navržena odborníky, kteří dbají na zachování dobré úrovně soutěže. Návrhy na oslovení umělců podávala i odborná porota. Postupným výběrem uchazečů do užšího okruhu, daného i možnostmi výstavního prostoru, porota stanovila výsledný počet finalistů.

Cena kritiky slouží především hledání nových přístupů k malířské tvorbě, jejich medializaci a vytváření výstavních příležitostí pro mladé umělce. Proto je podporována i Fondem Ceny kritiky, jenž vytváří depozit oceněných děl. V soutěži se hodnotí první tři pořadí a laureátovi je v rámci jeho ocenění uspořádána samostatná autorská výstava ke konci kalendářního roku v Galerii kritiků. Z okruhu oceněných umělců zvolí svého kandidáta také Česká centra pro rezidenční stáž v zahraničí. I diváci vyberou svého vítěze Ceny sympatie.

Vlasta Čiháková Noshiro,

(v zastoupení pořadatelů)

V letošním ročníku Ceny kritiky za malbu a její přesahy je zaznamenatelné přeskupení výrazových prostředků směrem k oproštěnosti, úspornosti, redukci a čistotě. Možná také k přesnosti. Nejedná se však o oproštěnost směřující k povrchnímu designování, ani ke geometrii jako fundamentální gramatice evropského umění, nýbrž o jev jiné povahy. Stejně tak „přesnost“ je třeba vnímat jako „jinou kvalitu“. Mohli bychom toto přeskupení přirovnat k průzkumu samotných výrazových fundamentů obrazu, kterými jsou na jedné straně kresba a barva, na straně druhé bílé plátno či bílá zeď. Tedy prostředek, který „promlouvá“ a prostředek, který tuto promluvu „nese“. Jako bychom se pohybovali mezi těmito dvěma póly v rovině pokusů o jejich vztahové ujasnění a re-defici.

Autoři rezignují na osobní výpovědi. Nejsou pro ně prioritou. Co se naopak vyjevuje jako důležité, je hledání výrazového jazyka, kterým lze operativně zasáhnout současnost. To je úkol velmi obtížný a vyžaduje míru koncentrace vložené nejen do kontinuální práce, ale také do práce s informacemi a daty, neboť je střetem s tím, co operuje za nás a naším jménem. O motivaci k tomuto jednání, můžeme pouze spekulovat. Nabízí se úvaha o hledání jiné cesty k tomu, jak se „obrazově“ adekvátně vyjádřit v době, která různé formy obrazu a vizuality devalvuje tím, že je používá jako prostředek manipulace, mystifikace nebo přímo demonstrace moci. Jak se vyhnout klamným a falešným efektům a mocenským gestům? Rozkrýt jejich základy, dostat se dovnitř problému a tam začít jednat. Obraz lze rozložit, rozlámat, imitovat v jiných technikách, převyprávět v jiném (a to i historickém) jazyce, a tím demaskovat rozmanitost jeho falešných faset, které už si ani neuvědomujeme. Stejným způsobem pak obnovovat a rehabilitovat to, co dělá obraz skutečně současným. Letošní ročník referuje o formách jakéhosi „obrazového aktivismu“, jehož projevy se zdají prozatím nenápadné, ale jejich kritický dopad může být překvapující a v mnohém usvědčující.

Petr Vaňous, předseda poroty

Označeno pod: ,

Back to top