MISS HANOI

MISS HANOI

SCÉNÁŘ: ZDENĚK VIKTORA, ADÉLA KABELKOVÁ, MAREK GRAJCIAR

REŽIE A PRODUCENT: ZDENĚK VIKTORA

KAMERA: ALEŠ HART

ZVUK: LUKÁŠ MOUDRÝ

KOSTÝMY: KLÁRA SYRŮČKOVÁ

ARCHITEKT: ANNA POSPÍŠILOVÁ, LOUIS TRAORE

MASKY: DANA BÁROVÁ

HUDBA: JIŘÍ HÁJEK

STŘIH: JAKUB VOVES, EMIL PAWINGER

DISTRIBUTOR: FALCON

OBSAZENÍ

HA THANH ŠPETLÍKOVÁ

DAVID NOVOTNÝ

JÁN JACKULIAK

MIROSLAV HRUŠKA

CHIP NGUYEN

JIŘÍ KOCMAN

RADIM MADEJA

VU TIEN TUNG

DANG THI TRANG

V KINECH OD 9.SRPNA 2018

Ona je první vietnamská policajtka v Česku. On neurvalý, vyhořelý, trochu rasistický detektiv. A spolu mají vyšetřovat vraždu. To je základní zápletka nového českého kriminálního dramatu Miss Hanoi, které v hlavních rolích s Ha Thanh Špetlíkovou a Davidem Novotným natočil Zdeněk Viktora. Scénář, který napsal Zdeněk Viktora s Adélou Kabelkovou a Markem Grajciarem, je zasazen do prostředí vietnamské komunity v severočeském Varnsdorfu.

Příběh

Do Varnsdorfu přijíždí kapitán Kříž (David Novotný) vyšetřit vraždu a brzy se ukazuje, že stopy směřují do místní vietnamské komunity. Kdosi se totiž pokoušel zamaskovat skutečný motiv. Otevřenými dveřmi do světa, v němž vládnou pravidla obchodu, rodinných klanů a hierarchií a který přehrazuje i jazyková bariéra, se mu stává mladá policistka (Ha Thanh Špetlíková). Nesourodá dvojice – emancipovaná žena, která se rozhodla žít podle vlastního rozhodnutí a stárnoucí sarkastický vyšetřovatel, pro nějž práce zůstala jediným opěrným bodem v životě – rozkrývá nejen tajemství zločinu, kde jedna vražda odkazuje k druhé, ale také vzájemně hledá cestu k poznání a respektování toho druhého. A oba čeká osudové rozhodování, zda se přiklonit na stranu pevných rodinných tradic nebo spravedlnosti.

Pro herečku Ha Thanh Špetlíkovou, kterou diváci mohou znát jako sestřičku Tien ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, představuje snímek Miss Hanoi první hlavní filmovou roli. Její postava však nemá reálný předobraz, v době přípravy filmu žádná vietnamská policistka v poli nesloužila. Ale je velmi pravděpodobné, že to brzy přijde, tak jako už tu máme vietnamské právníky, lékaře či u Varnsdorfu i řezníka. V tomto bodě je tedy příběh fikcí, nicméně…

„Přitom, jak jsem Ha Thanh v průběhu příprav a natáčení poznával, zjišťoval jsem, jak mnoho má společného s filmovou hrdinkou, která je jiná a chce jít v životě vlastní cestou, navzdory rodinným tradicím. A Ha Thanh je jí v tom velmi blízká, také jde velmi cílevědomě svou vlastní cestou,“ říká Zdeněk Viktora. Ha Thanh vystudovala scénografii na DAMU, věnuje se návrhářství a kostýmnímu výtvarnictví a společně s manželem provozují v Praze dvě kavárny.

„Rozhodl jsem se jít kombinací zajímavého nováčka a skvělého herce a už od zkušebních záběrů se ukazovalo, že Ha Thanh a David spolu budou dobře fungovat,“ vzpomíná režisér.

S Davidem Novotným natáčel režisér Zdeněk Viktora již svůj předchozí snímek Raluca a byl prý od počátku přesvědčen, že David je kapitán Kříž. Vlastně roli tak trochu psal pro něj. A sympatie jsou vzájemné.

„Mám rád jeho entuziasmus a nadšení pro film; že si sám spoustu věcí udělá. Potom ješitně mám pocit, že mě má rád,“ říká David Novotný o režisérovi a dodává: „Když jsem si přečetl scénář, říkal jsem si, jestli jsem už někoho podobného hrál, nebo nehrál? Ptal jsem se sám sebe, jestli je to člověk, kterého potkáváme na ulici? Co je to vlastně za chlapíka? Když jsem si sečetl tyhle drobné a zjistil jsem, že čas na natáčení mám, pak už byla domluva rychlá,“ říká David Novotný.

Ve filmu, jehož natáčení trvalo s přestávkami skoro 2 roky, je řada reálných scén. Točilo se převážně ve Varnsdorfu, kde žije početná vietnamská komunita. Režisér musel nejprve vynaložit velké úsilí, aby si získal jejich důvěru a mohl pracovat mezi Vietnamci, ale také s nimi. Film využívá nejen prostředí – točilo se v reálných interiérech vietnamských domovů a také různé zvyky a slavnosti této komunity jsou natáčeny ve skutečném průběhu a podle zavedených zvyklostí, všichni představitelé Vietnamců jsou neherci.

„Je trochu paradoxem, že my vnímáme vietnamskou komunitu jako uzavřenou, ale Vietnamci jsou naopak velice extrovertní, milují zpívání, karaoke…“vzpomíná režisér na setkání s nimi.

Při vzniku filmu narazil Zdeněk Viktora na několik zajímavých skutečností.

„Zjistil jsem například, že generace Vietnamců, kterým je dnes mezi dvacítkou a třicítkou, opravdu vyrůstala v náhradních českých rodinách,“ říká. „Ta situace ve filmu, kdy hlavní hrdinku vychoval její mentor, český policajt a jeho žena, vychází ze skutečnosti. Rodiče těchto dětí byli vytíženi svou prací, a aby děti nemusely trávit celé dny a noci ve večerkách, svěřovali je náhradním babičkám a dědečkům do českých rodin,“ vypráví režisér.

Podařilo se také natáčet ve vyhlášené pražské vietnamské tržnici SAPA.

„První pracovní teaser jsme v SAPĚ točili někdy v roce 2015, a tehdy se tam skutečně kamery téměř nedostaly,“ vzpomíná Viktora. „Dnes už je situace jiná, točí se zde i některé reklamy, a díky podpoře Ha Thanh k nám byli místní určitě vstřícnější. Ale i tak se nám stalo, že jsme jeden den roztočili záběr v jednom kadeřnictví a druhý den už nás tam nepustili.“

Také prostory opuštěných továrních hal, které dodávají příběhu napětí, našel režisér právě ve Varnsdorfu. Téměř komické situace někdy vznikaly při konkursech na vietnamské role.

„Poprvé jsem vedl casting ve vietnamštině, takže jsem nerozuměl, zda ten člověk říká to, co má a na druhé straně netušil, zda moje připomínky jsou tlumočené opravdu správně. Ale myslím, že jsme nakonec našli řadu zajímavých typů. Třeba filmoví rodiče jednoho z hlavních hrdinů, Haie, jsou skutečným manželským párem, a jeho představitel dokonce uvažuje o filmové kariéře. Velmi dlouhý casting provázel obsazení matky hlavní hrdinky. Jde o fyzicky náročnou roli, která navíc vyžadovala napojení na Ha Thanh, bylo důležité, aby se mezi nimi vytvořil důvěrný vztah,“ popisuje hledání správných typů pro jednotlivé role Zdeněk Viktora.

Kriminální drama Miss Hanoi uvede do kin společnost Falcon 9. srpna.

S hlavní hrdinkou mám společnou tvrdohlavost – říká Ha Thanh Špetlíková o své první hlavní filmové roli

Co vás nejvíce zaujalo na scénáři – byl to příběh, hlavní postava, zvláštní propojení dvou koexistujících světů…?

Hlavní postava mě na začátku spíš polekala, než zaujala. Dlouho jsem si netroufala na tu roli kývnout, protože jsem to vnímala jako příliš velkou výzvu a odpovědnost. Nemám žádné herecké vzdělání a těch pár štěků v seriálu Ordinace zrovna nepovažuju za velkou hereckou zkušenost. Ale díky tomu, že jsme se o scénáři začali bavit zhruba už rok a půl před natáčením, jsem mohla scénář do jisté míry ovlivnit a po nějakém čase jsem si k té postavě našla cestu. Nakonec jsem za ten zážitek a obrovskou zkušenost nesmírně ráda a jsem vděčná Zdeňkovi, že to se mnou nevzdal.

Režisér tvrdí, že postava policistky neměla žádný reálný předobraz, nicméně, že v průběhu natáčení zjistil, že je vám povahově a způsobem jednání hodně podobná. Máte také ten dojem, našla jste ve filmové hrdince nějaké shodné vlastnosti?

Našla – tvrdohlavost. Připomíná mi mě samotnou před deseti léty. Při natáčení jsem se často vracela do svých dvaceti let, kdy jsem se ještě pokoušela být vzornou, úslužnou vietnamskou dívkou, dodržovala jsem tradice a snažila se zavděčit svým rodičům. Jenže uvnitř mi to už nedávalo smysl a začínalo mi být jasné, že se musím vydat i vlastní cestou, ať už se to lidem kolem mě líbí, nebo ne.

Důležitým prvkem filmu je vztah mezi oběma hlavními postavami – jak se vám pracovalo s Davidem Novotným – z filmu je hodně cítit, že jste si tzv. sedli?

Natáčení s Davidem znamená neustálé výbuchy smíchu, má ve zvyku těsně před ostrou klapkou člověka rozstřelit tím nejblbějším vtipem. Pro nováčka jako jsem já to byla hodně tvrdá škola. V jednom kuse jsme na place tvořili fórky, zejména pak ty rasistické – ty jsem vymýšlela hlavně já, protože můžu. Třeba těch padesát odstínů žluti. Kromě vší té legrace mi ale často pomáhal najít a vystihnout emoci, radil mi s vnitřní motivací postavy. Měla jsem v něj velkou důvěru. Bral mě jako rovnocenného partnera a ani na chvíli nedal najevo, že jsem úplný amatér.

Pro hlavní hrdinku je kromě její práce důležité i to, aby dokázala žít a být šťastná vlastně na pomezí. Na jedné straně má svou rodinu, tradici s jejími rodinnými pravidly, na druhou stranu se vymyká a chce žít po svém. V současné době žije v Česku spousta podobných dívek – je tento vnitřní souboj pro ně typický, řeší jako hlavní hrdinka podobná dilemata?

Netýká se to jen dívek. S tím se setká každý, kdo pochází z odlišné kultury a žije v jiném prostředí. Nejde se tomu vyhnout. Pokud nežijete v izolované komunitě, dostanete se časem do bodu, kdy máte pocit, že si musíte vybrat jednu nebo druhou cestu. Žijete dvojí život, a to člověka držící v nekončícím napětí.

Takhle se ve mně tenkrát potkávaly protichůdné světy – vietnamská rodina versus čeští přátelé, moje generace versus generace mých rodičů, umění proti praktickému byznysu. Bylo to dost schizofrenní a trvalo dlouho, než jsem si dokázala srovnat věci v hlavě. Než mi došlo, že v sobě dokážu tyhle světy propojit a nelhat ani sobě, ani svému okolí.

U filmu jste působila i jako jistý „poradce“ díky vašemu zázemí, vyskytla se nějaká situace, kterou jste musela úplně od základu opravit, protože by působila u diváků z řad vašich krajanů směšně nebo nepravdivě?

Radili jsme se spolu hlavně o souvislostech s vietnamskou kulturou a praktickým fungováním místní komunity. Už párkrát jsem v téhle roli “poradkyně” byla. Mezi Čechy totiž panují o Vietnamcích velmi zjednodušené představy a klišé. Byty Vietnamců nevypadají jako čínské restaurace, oltář není jen soška Buddhy a dvě vonné tyčinky. A nejsme všichni příbuzní. Jenom vzdáleně. Ale především – jisté dramatické situace prostě mezi Vietnamci nikdy nevzniknou a nedávají smysl.

Jak moc se ve filmu Miss Hanoi ukazuje skutečný život Vietnamců?

Na autentičnosti filmu Miss Hanoi se výrazně podepsal Varnsdorf, kde jsme většinu filmu točili. Do té doby jsem netušila, jak početná komunita tam žije, že je tam buddhistický chrám, to všechno se do filmu výrazně otisklo. Natáčeli jsme s místními rodinami a točili přímo v jejich domech. Z venku sudetoněmecké vily, uvnitř to ale jsou nejtradičnější vietnamské domácnosti. Mají to vybavené vyřezávanými křesly z mangrového dřeva, oltáře, zahrady s jezírky, na nichž kvetou lekníny a stěny jsou zdobeny mozaikou dračí zátoky Ha Long Bay. Bylo to tak moc tradiční, až se tomu nechtělo věřit. Když jsme natáčeli obřad v místním budhistickém chrámu, tak pro nás místní v čele s mnichem udělali obřad na svátek mrtvých. Stáli si ale za tím, že obřad proběhne řádně a doopravdy, že si do toho můžeme točit, co potřebujeme, ale nebude se v žádném případě zastavovat. To bylo už na hraně s dokumentárním filmem. Bylo to pro

kameru nesmírně přitažlivé, ale především naprosto autentické. Skrze tyhle momenty získala Miss Hanoi jistou přidanou hodnotu nad samotnou detektivní linkou.

Která scéna pro vás byla nejnáročnější?

Milostná. (Smích) S mým filmovým nápadníkem jsme v tomhle ohledu nebyli úplně nejkompatibilnější, navíc jsme se oba strašně styděli, i když je scéna naprosto decentní. A zrovna v ten den se přišel na natáčení podívat náš budhistický mnich, ten samý, který mě shodou okolností před třemi lety oddával a důrazně kladl mému manželovi na srdce, že mi musí být věrný. Měli jsme na film relativně malý rozpočet a celé natáčení tak muselo být velmi rychlé a intenzivní, bylo to pro všechny strašně náročné. Zvlášť, když jsme poslední den začali v jednu odpoledne a skončili v sedm ráno, kdy jsem úplně malátná pobíhala po lese s pistolí. To jsem už se slzami v očích jela na doraz.

Má film šanci oslovit nejen české diváky, ale také třeba starší, v Česku žijící vietnamskou komunitu, která asi o kina chodí spíše výjimečně?

Spíš nechodí vůbec, protože nerozumějí česky a nejspíš je to vůbec ani nenapadlo. Obecně první generace Vietnamců tu nežije zrovna plnohodnotný život, česká kultura jde mimo ně a zbývá jim jen poněkud pokleslá vietnamská televizní zábava. Občas někde komunita organizuje koncerty a tradiční tance, ale tím to končí. Mám obrovskou radost, že jsme Miss Hanoi přeložili do vietnamštiny, verze s vietnamskými titulky se bude promítat pro komunity i v menších městech. Bude to pro spoustu z nich opravdu velká premiéra, protože půjdou vůbec poprvé do kina. Zatím mám ze strany vietnamské komunity obrovskou podporu, jenže nikdo z nich ten film ještě neviděl. Takže se radši připravuju na vlnu kritiky.

Chlap, co mluví nerad – říká o své roli herec David Novotný

Příběh se odehrává v prostředí vietnamské komunity a tím je asi jedinečný? Zatím u nás něco podobného nevzniklo, souhlasíte? Zatím se toho moc netočí, ale možná brzo bude, možná se už brzy budou točit i vietnamské “bollywoodské” filmy a vietnamské ságy. Pro mě byla ta práce zajímavá –hlavně v tom, jak se moje figura – kapitán Kříž – chová k hlavní ženské hrdince. A zajímal mě fakt, jestli to lze udělat barevně, nebo černobíle? Kříž určitě není černobílá figura a ani příběh není černobílý, nebo žluto-nějaký. Dá se v něm najít spousta českých věcí, ale nahlídne trošku pod pokličku vietnamské hierarchie životních hodnot. Mají žebříček trochu jiný než my. Rodina je postavena hodně, hodně, hodně vysoko. Proto jsou rodiny tak početné a všichni se nějakým způsobem znají. Pro mě bylo inspirující se s Ha Thanh Špetlíkovou, představitelkou hlavní role, bavit i mimo kameru. Obohatil jsem se o dost informací, které jsem předtím netušil.

Někdo může jít klasicky jen po příběhu a podívá se na dobrou krimi. Někdo naopak může vnímat nuance, odlišnosti a bonusy, kterými se film dostává mimo rámec kriminálky. Čím příběh Miss Hanoi vybočuje?

To nemůžu ještě posoudit, protože jsem neviděl sestřih. Hraju sice záběr třeba šestnáctkrát stejně, ale vím vlastně úplné houby, co z toho nakonec bude. Zdeněk Viktora i kameraman Aleš Hart rádi vyprávějí vizuálním stylem. Takže doufám, že nebudu jenom “použitej”. Mám rád jiné a zajímavé věci, když se nechá prostor i herci, aby se nějakým způsobem projevil. Dám příklad. Viděl jsem film Young Pope, a to už mi přišlo jako exhibice, kde se herec musel hodně přizpůsobit a něco mu to sebralo. To bych nerad. Ale z Miss Hanoi mám dobrý pocit, že jsem tam obtiskl nějakou část ze sebe. U Raluky jsem se třeba bál, šel jsem do nové spolupráce, ale podle mě dopadla dobře a všichni si tam opravdu zahráli. Takže doufám, že to bude něco podobného. Pozval bych diváky určitě na příběh a na to, jak dělám trochu něco jiného, i když je to zase policajt. Lidi už to může štvát, že jsem furt policajt, ale tenhle je přece jenom jinej.

Ale máte také nezvyklou parťačku. Jak se s ní hrálo?

Bylo to úplně v pohodě. Ha Thanh má docela ráda chlapštější humor, takže jsme si sedli i za kamerou. My jsme si to užívali a bylo to prima. Mě to s ní bavilo.

Zdeněk Viktora jako scenárista navíc píše dialogy šťavnatě a živě.

Má občas literární sklony a lne k tomu, aby příběhy byly dovyprávěné. Podle mě se některé věci dají zahrát a nemusí se explicitně říkat. Považuju za svoji práci upravit si dialogy tak, aby se mi dobře říkaly. Protože nakonec je budu říkat já a ne scenárista. A Zdeněk je naštěstí natolik soudný a nikoliv ješitný, že to přijímal. Myslím, že jsem své figuře spíše věty ubíral, než přidával. Prostě chlap, co mluví nerad. Říká jen to, co je nutné. To mě docela bavilo.

Neuvažoval jste někdy o tom, natočit něco jako režisér?

Tohle neumím. Umím ze základu, který někdo vytvoří, vymodelovat tvar do podoby, aby se mi líbil a bavil mě. Nechci působit na place jako nějaký doplněk režiséra. Pro mě je to součást herecké práce. Samozřejmě nevím, jak by to vypadalo, kdyby se nás sešlo třeba šest podobných typů herců. To by mohla být otrava. Já sám ale neumím to základní: neumím mít ten prvotní

nápad. Mně přijde scénář, já ho přečtu a jsem inspirovaný. Mám před sebou obraz a ten modeluju. Pokud to baví mě, tak to předám na druhou stranu divákům. Diváci by si měli minimálně užít to, že mě to baví. Taková předávka energie. To je pro mě nejvíc.

 

Kriminální drama Miss Hanoi představuje trailer

Ona je první vietnamská policajtka v Česku. On neurvalý, vyhořelý, trochu rasistický detektiv. A spolu mají vyšetřovat vraždu. To je základní zápletka nového českého kriminálního dramatu Miss Hanoi, které v hlavních rolích s Ha Thanh Špetlíkovou a Davidem Novotným natočil Zdeněk Viktora. Do kin vstoupí 9. srpna a nyní představuje trailer. Podívejte se na trailer zde: https://youtu.be/F0yV8Q7mrnU

Dozvíte se mimo jiné, proč se věhlasná pražská tržnice jmenuje SAPA !

Scénář k filmové detektivce Miss Hanoi, který napsal Zdeněk Viktora s Adélou Kabelkovou a Markem Grajciarem, je zasazen do prostředí vietnamské komunity v severočeském Varnsdorfu. Právě sem kapitána Kříže (David Novotný) zavedou stopy po pachateli vraždy, kterou se kdosi pokoušel zamaskovat. Otevřenými dveřmi do světa, v němž vládnou pravidla obchodu, rodinných klanů a hierarchií a který přehrazuje i jazyková bariéra, se mu stává mladá policistka (Ha Thanh Špetlíková). Nesourodá dvojice – emancipovaná žena, která se rozhodla žít podle vlastního rozhodnutí a stárnoucí sarkastický vyšetřovatel, pro nějž práce zůstala jediným opěrným bodem v životě – rozkrývá nejen tajemství zločinu, kde jedna vražda odkazuje k druhé, ale také vzájemně hledá cestu k poznání a respektování toho druhého. A oba čeká osudové rozhodování, zda se přiklonit na stranu pevných rodinných tradic nebo spravedlnosti.

Pro herečku Ha Thanh Špetlíkovou, kterou diváci mohou znát jako sestřičku Tien ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, představuje snímek Miss Hanoi první hlavní filmovou roli.

„Přitom, jak jsem Ha Thanh v průběhu příprav a natáčení poznával, zjišťoval jsem, jak mnoho má společného s filmovou hrdinkou, která je jiná a chce jít v životě vlastní cestou, navzdory rodinným tradicím. A Ha Thanh je jí v tom velmi blízká, také jde velmi cílevědomě svou vlastní cestou,“ říká Zdeněk Viktora. Ha Thanh vystudovala scénografii na DAMU, věnuje se návrhářství a kostýmnímu výtvarnictví a společně s manželem provozují v Praze dvě kavárny.

S Davidem Novotným natáčel režisér Zdeněk Viktora již svůj předchozí snímek Raluca a byl prý od počátku přesvědčen, že David je kapitán Kříž. Vlastně roli tak trochu psal pro něj. A sympatie jsou vzájemné.

„Mám rád jeho entuziasmus a nadšení pro film; že si sám spoustu věcí udělá. Potom ješitně mám pocit, že mě má rád,“ říká David Novotný o režisérovi a dodává: „Když jsem si přečetl scénář, říkal jsem si, jestli jsem už někoho podobného hrál, nebo nehrál? Ptal jsem se sám sebe, jestli je to člověk, kterého potkáváme na ulici? Co je to vlastně za chlapíka? Když jsem si sečetl tyhle drobné a zjistil jsem, že čas na natáčení mám, pak už byla domluva rychlá,“ říká David Novotný.

Roman Hájíček

Označeno pod: , ,

Back to top