Na elektrokole jsem králem kopců.

Sportovní kariéru zpěváka Milana Drobného ukončila rada Karla Gotta.

Na elektrokole jsem králem kopců.

Když se rozhodoval mezi sportem a zpěvem, Karel Gott ho nasměroval ke kumštu. Láska ke kolům, ale i k tenisu a hokeji však MILANU DROBNÉMU zůstala. I když sám sebe slavný muzikant označuje za „sedmdesátiletého doutníka“ nebo „oblečený bojler“, to když žertuje o své vizáži. Klábosit s ním o životě bez humoru snad ani nejde.

Prý jste jel kdysi málem Závod míru. Je to pravda?

„Částečně. Šlo o přípravu na Závod míru mládeže. Do ní jsem se dostal, to je pravda. Upřímně jsem se ale na start postavit nemohl, protože jsem jezdil velmi slušně roviny, ale také velmi špatně do kopců. Byl jsem jako kluk velmi solidní sprinter, v desáté třídě jsem uběhl stovku za 11,7, na kole jsem rychlost prodal. Ale celkově jsem byl lepší hokejista než cyklista. Na ledě jsem to dotáhl do reprezentace mladšího dorostu.“

Proč jste nepokračoval?

„V té samé době byly zkoušky na konzervatoř. Kamarádil jsem s Karlem Gottem a on povídá: Hele, neblbni, ta muzika pro tebe bude lepší… Vyhovovali jsme si a byli kamarádi, poslechl jsem.“

Ale kolo vám jako láska zůstalo na celý život, ne?

„Jasně. Jezdím odmalička. Neměli jsme v rodině moc prachy, protože se táta vrátil z Anglie a nepodepsal vstup do strany. Živil nás jako pomocný dělník. Takže jsem jezdíval na jeho kole značky Avon pod rámem, bylo mi šíleně velký. Až mi na dovolené spadlo na ruku a přerazilo mi ji.“

Dostal jste pak vysněné nové?

„Takovou starou vykopávku… To se psal odhadem rok 1952. Když jsem chtěl lepší kolo, šel jsem na léto na brigádu a ve čtrnácti letech jsem si vydělal na prvního Favorita. Pak jsem měl ještě lepší z druhé ruky od Milana Periče, to byl tehdy neskutečný cyklistický pojem. Takhle já se dostal k ježdění a závodění, které mám dodnes strašně rád.“

Na jakém kole trávíte nejvíce času?

„Mám horáka i silničku Author a teď už i horské elektrokolo od Apache. Hned první měsíc jsem na něm najezdil přes tři stovky kilometrů. To mi dělá obrovskou radost z mnoha důvodů. Nejlepší je, když jedu já – sedmdesátiletý doutník – do pořádného kopce, třicetiletí borci se tam dřou, já to vosolím a oni jen čumí, kdo je to předjel. Ta baterie není moc vidět, takže skvělý. Říkají si: Kam to ten blázen jede? Jsem král. To jsou legrace.“

Jak jste se dostal k elektrokolům?

„Kamarád koupil čtyři Apache – pro sebe, ženu a dva kamarády. Já na to koukal jako blázen. Přiznám se, že mě totiž technika moc nebere. Ani v autech, byť jsem jezdil závody. Sednu, jedu. Vyplivne to? Pojď sem, Pepo, dej mi to dohromady. Ale elektrokolo mě chytlo, dělá mi radost. Je ovšem třeba laikům říct, že se také musí šlapat. Někdo si myslí, že to jede samo.“

Kam jezdíte nejraději?

„Bydlím v Jirnech, kde je krásný okruh Počernice, Klánovice, Horoušánky a tak dále. Rád vyrazím s kamarády do Třeboně. Musím obnovit výlety do Bedřichova, tam to je pro elektrokolo skvělé. Jsem po výměně kyčelního kloubu, i proto jsem rád, že mám Apache.“

Kolik najezdíte ročně kilometrů?

„Snažím se pár tisíc. Ta kyčel mě trochu zabrzdila, ale jezdím. Nedávno jsem jel na Slovensku memoriál a v závodě na dvaačtyřicet kilometrů jsem skončil třetí v kategorii nad šedesát let. To bylo celkem fajn. V zimě sednu doma na válce, ven mě to netáhne. To raději zajdu s kamarády do haly na tenis. A s přítelkyní jsem začal před třemi lety jezdit na lyžích. Já dělám ve svým věku fakt někdyblbosti.“

Baví vás sledovat cyklistiku?

„A jak! Na největší závody čumím v televizi pořád, píšu pak až v noci. Jednou jsem i komentoval s Robertem Bakalářem jednu etapu Tour de France z kamrlíku v Sazka Areně. Vedro tam bylo k padnutí, naštěstí Robert měl červené vínko, tak se to dalo vydržet. Byl to pro mě zážitek. Jsem do cyklistiky blázen…“

Na Tour jste osobně nikdy nebyl?

„Ne, ale takovou zvláštní shodou okolností. Před dvanácti roky jsem mohl jet na první etapu v doprovodném voze. Jenže jsem měl známost a já té dámě slíbil zazpívat čtvrtého července na čtyřicátých narozeninách. Odpískal jsem Tour, chtěl jsem splnit slib. Dodnes mě to mrzí. Za dva

měsíce jsme se rozešli…“ (směje se)

Více také na www.apache-elektrokola.cz

Označeno pod:

Back to top