„Národní školství“ za první československé republiky

Publikoval Alžběta I. Voglová

Národní školství“ za první československé republiky

Na knižním trhu se objevuje vyjímečná kniha „Národní školství za první Československé republiky“ z nakladatelství Academia (edice První republika), a to díky spolupráci Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a Technické univerzity v Liberci. Zaměřuje se na vývoj vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol. Kniha zkoumá „národní“ školství jako prostředek řešení národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu za první republiky.

Vyjímečná kniha byla pokřtěna za přítomnosti autorů, doc. PhDr. Tomáše Kaspera, PhD., doc. PhDr. Dany Kasperové, PhD., PhDr. Markéty Pánkové a bývalý ministr školství Dr. Stanislav Štech.

Chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické diskuse učitelské veřejnosti, která se sdružovala v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích. Kniha „Národní“ školství za první Československé republiky zaměřuje pozornost na reformu vzdělávacího systému, vnitřního chodu škol a na otázku postavení žáka ve škole. Autoři zkoumali vzdělávací a výchovné cíle, vyučovací metody a také pomůcky v tehdejších školách. Stranou výzkumu nezůstalo vzdělávání tělesně a mentálně postižených, školy pro krajany v zahraničí, ani školy zřizované pro emigranty a další cizince v ČSR. Národní školství je zkoumáno jako prostředek řešení národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu za první republiky. Publikace zároveň otevírá diskusi na téma výchovy v demokratickém státě a také téma vztahů školy a církve.

V měšťanských školách plnila povinnou školní docházku většina meziválečné populace Československa. Povinná školní docházka byla osmiletá a děti ji měly nastupovat v šesti letech. Školní docházku zahajovali žáci a žákyně v obecné škole, která měla pět ročníků. Po jejím absolvování mohli přejít na měšťankou školu, která byla tříletá s nepovinným čtvrtým ročníkem ( ale ten nebýval zaveden na každé měšťanské škole). V řidčeji osídlených venkovských oblastech nemusela být měšťanská škola zřízena, proto mohly tehdy existovat i osmileté obecné školy, kde děti mohly splnit zákonem stanovenou povinnou školní docházku. Na obecných a měšťanských školách se neplatilo školné, žáci si však museli hradit sami nákup učebnic, sešitů a psacích potřeb. Při většině škol ovšem existovaly podpůrné spolky pro chudé žáky, financující jim nákup učebnic, které pak žákům půjčovaly. Na obecné a měšťanské školy navazovaly takzvané školy pokračovací či školy odborné, hospodářské atd.

Po pětiletém nižším stupni obecné školy mohli žáci s výborným prospěchem také přejít na střední školu – osmileté gymnázium nebo sedmiletou reálku. V případě, že nedosahovali výborného prospěchu, museli se podrobit přijímací zkoušce. Snahou první republiky bylo zvyšovat počet žáků navštěvujících gymnázia či reálky. Současně bylo snahou státu a zejména odborné pedagogické veřejnosti, aby při přestupu na nižší střední školu šlo o žáky se studijními předpoklady, nikoli jen o žáky ze sociálně silnějšího prostředí.

Učitelské ústavy připravovaly učitele a učitelky obecných a měšťanských škol nebo nižšího stupně gymnázií a reálek. Studium trvalo čtyři roky a bylo ukončeno zkouškou učitelské dospělosti, která však nebyla ekvivalentem maturity ze středních škol, a neopravňovala proto ke studiu na vysokých školách.

Publikace je výsledkem dlouhodobé a systematické spolupráce v oblasti dějin a školství dvou týmů – Národního pedagogického muzea a knihovny J.A. Komenského v Praze a Technickou univerzitou v Liberci.

 

 

Označeno pod:

Back to top