POSTAVENÍ STAVEBNÍCH PRŮMYSLOVÝCH ŠKOL V SOUČASNÉ SÍTI STŘEDNÍCH ŠKOL

Mgr. Radek Cikl, ředitel SPŠ stavební Liberec

reditel@stavlib.cz, sekretariat@stavlib.cz,

POSTAVENÍ STAVEBNÍCH PRŮMYSLOVÝCH ŠKOL V SOUČASNÉ SÍTI STŘEDNÍCH ŠKOL

Zdá se, že na stole leží dlouho opomíjená, ale zásadní celospolečenská otázka, kdo bude v budoucnu vytvářet hmotné hodnoty naší země?

Vystačíme si se současným nastavením vytváření domácího produktu, nebo si český průmysl konečně, po delší době, zaslouží větší pozornost?

A pokud ano, jakou úlohu by v tom měl hrát náš vzdělávací systém?

Můžeme vůbec něco ovlivnit a je k tomu vůle?

Česká republika v současnosti stojí v mnoha oblastech na rozcestí. Jednou z těch, která prochází dramatickým vývojem a stále hledá správnou cestu, je školství.

Základním úkolem vzdělávacího systému je připravit člověka na život v čím dál složitější společnosti.

Podstatnou a nedílnou součástí tohoto úkolu je u středních a vysokých škol především příprava na budoucí povolání a na uplatnění na trhu práce.

Bohatství země se tvoří díky průmyslovým odvětvím. Služby, obchod nebo veřejná správa s již vytvořenými hodnotami pouze operují, nebo je jen spotřebovávají. Netvrdím, že nejsou pro chod společnosti důležité. Ovšem policista, úředník, zdravotník, ale ani učitel nebo pracovník ve službách,nemůže být za svou práci dostatečně finančně ohodnocen, pokud nebudeme mít fungující průmysl vyrábějící s vysokou přidanou hodnotou. A rozvíjející se společnost s fungujícím průmyslem potřebuje také funkční a kvalitní stavebnictví.

Jsme zemí s industriální tradicí a průmysl naši zem po mnoho let živí a i nadále živit bude. Přesto se vyprazdňují odborné střední školy a průmyslovky. V praxi se nedostává kvalifikovaných techniků a řemeslníků a profesní organizace bijí již několik let na poplach, leč marně. Současně se však zvyšuje počet všeobecně vzdělávaných osob, pro které na trhu práce není, nebo brzy nebude, uplatnění.

Aby české hospodářství bylo zdravé, silné a funkční, potřebuje adekvátní lidské zdroje. Domnívám se, že ve výchově techniků a řemeslníků u nás nastala chyba. Vlivem nepříznivého demografického vývoje populace a společenského klimatu vzniká nedostatek odborníků v průmyslu a došlo i k porušení proporcionality ve prospěch humanitních směrů ve vzdělávání. My ovšem potřebujeme pro praxi osoby schopné zakládat a rozvíjet výrobní podniky, jejichž produkce bude z části vyvezena do zahraničí. Sociolog, aniž bych chtěl jakkoliv snižovat jeho význam pro společnost, jen stěží vybuduje zámečnickou nebo stavební firmu.

Zároveň je nutné zvýšit úroveň kvality vzdělání absolventů všech stupňů škol. A právě hospodářský sektor vyžaduje nejvzdělanější, nejkreativnější a nejodolnější absolventy. Proto bychom měli brát na zřetel strukturu v současnosti vyučovaných oborů. A to nejen na středních, ale také na vysokých

Mgr. Radek Cikl, ředitel SPŠ stavební Liberec

reditel@stavlib.cz, sekretariat@stavlib.cz, 488 577 164

Při projednávání Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2012 byl prezentován graf vývoje počtu narozených v Libereckém kraji, z něhož je patrný nebývalý pokles počtu narozených dětí od roku 1993. V podstatě identický trend zaznamenala celá Česká republika. Tato degresivní vlna se přelila přes základní školy i do škol středních a v dlouhodobém horizontu je zvýšení počtu narozených mezi roky 2007 až 2010 jen přechodným zlepšením.

V Libereckém kraji se narodilo v roce 2011 již jen 4654 dětí a v roce 2012 to bylo dokonce pouze 4592 dětí. Vzdělávací kapacity jsou proto na dlouhou dobu velmi předimenzované. Tragicky upadá kvalita vzdělávání obecně. A kvůli ingerenci všeobecně-vzdělávacích typů škol došlo navíc k potlačení zájmu o vzdělávání na průmyslových školách patřících dříve mezi výběrové. S tímto stavem je zapotřebí

Různé profesní asociace požadují od školství kvalitativní změnu k lepšímu. V případě stavebních průmyslovek má tento zájem zejména ČKAIT a Svaz podnikatelů ve stavebnictví. V otázce potřeby vysoké kvality absolventů technických škol jim dává za pravdu např. studie McKinsey&Company ze září 2010, v níž se uvádí, že kvůli špatnému základnímu a střednímu školství můžeme jako země tratit v roce 2050 na HDP až 11 %. To je nesmírně varující údaj.

Nově se na serveru www.infoabsolvent.cz můžeme dočíst, že v roce 2010 činil počet absolventů středních škol (bez nástaveb a VOŠ) 102 709. V roce 2013 to však bylo již jen 91 884, což činí 89,46 % stavu z roku 2010. Skupina, do níž spadají stavební průmyslovky, zaznamenala za stejné období pokles na 89,86 % absolventů a gymnázia pokles na 93,75 %. Z toho lze usuzovat, že podle Gausovy křivky rozložení osob se vzdělávacím potenciálem ve společnosti část žáků, kteří by dříve absolvovali průmyslovky, dala přednost studiu všeobecných oborů.

Mgr. Radek Cikl, ředitel SPŠ stavební Liberec

reditel@stavlib.cz, sekretariat@stavlib.cz, 488 577 164

Počty absolventů středních a vyšších škol 2010, 2011, 2012 a 2013

Střední vzdělání s výučním listem – H, E 27 449 27 791 27 243 24 592

Střední odborné vzdělání s MZ a odb. výcvikem – L/0 7 241 5 811 5 506 5 070

Střední vzdělání (bez maturity a výučního listu) – J, C, D 458 530 586 567

Střední odborné vzdělání s maturitní zkouškou – M 43 363 40 461 39 590 38 969

Gymnaziální vzdělání – K 24 198 23 862 23 888 22 686

Celkem z oborů po ZŠ 102 709 98 455 96 813 91 884

(zdroj www.infoabsolvent.cz)

Vytváření odpovídajících podmínek pro průmyslové školy vyžaduje mnoho specifických znalostí, mnoho úsilí, peněz a úzké kooperace s podnikovou sférou. Učitele odborných předmětů a praktického vyučování potřebujeme častěji zařazovat do praxe, aby nabyli zkušeností – z čehož může v budoucnu společnost jen těžit a získávat.

Všichni cítíme, že celkový počet středních škol je zapotřebí snížit. Agregované zdroje státu i krajů, jako majoritních zřizovatelů středních škol, se až příliš drobí. V již zmíněné zprávě McKinsey se konstatuje, že roční výdaje na žáka ZŠ činily 62% průměru zemí OECD. Přitom se neefektivně udržuje příliš mnoho poloprázdných objektů. Celkové prostředky krajů na provoz středních škol činí ročně cca 6,8 mld Kč. Tyto zdroje se však rozdělují mezi více než 1.200 škol. Dostatečné nejsou ani prostředky na investice. Z důvodu neustálé nevyjasněnosti budoucí sítě škol odkládají politické reprezentace investice do jejich objektů a zařízení. A to je často důvodem, který stavebním průmyslovkám znemožňuje odpovídající rozvoj nutný k udržení kroku s dynamikou vývoje technologií a pracovních

Krajské resorty školství mají většinou zájem strukturu, kvalitu i financování středních škol ve prospěch průmyslovek zlepšit. Vycházejí z dlouhodobých statistik, vývojových trendů, finančních možností, platné školské legislativy i konkrétních místních faktů a konzultují veškeré své návrhy s mnoha odborníky. Cílem není likvidace vzdělanosti středního školství, právě naopak. Jde o úsporu zbytečně utracených milionů korun za poloprázdné třídy a současně zvýšení upadající kvality výuky. Jenže jejich návrhy jsou až příliš často řešeny polovičatě nebo nejsou řešeny vůbec. Návrhy na ozdravění stavu logicky vyvolávají odezvu a mnoho otázek. To by nevadilo. Bohužel společnost se spíše soustřeďuje na vyzdvihování atraktivních marginálií, než na podstatu problematiky. Společenský zájem vhodné struktury a kvality středních škol je křiven, a tak lokální nebo parciální zájem převládá nad všeobecným. Přitom projekce vývoje počtu žáků středního vzdělávání v Libereckém kraji

Mgr. Radek Cikl, ředitel SPŠ stavební Liberec

reditel@stavlib.cz, sekretariat@stavlib.cz, 488 577 164

zahrnující čtyři ročníky ukazuje, kolik zbytečných kapacit budeme dlouhodobě udržovat, pokud někdo nenajde odvahu systém ozdravit.

O síti středních škol rozhodují především krajská zastupitelstva. Všechny strany napříč politickým spektrem se shodují, že z hlediska demografického vývoje, ekonomiky i kvality výuky je tato reforma žádoucí. Méně už, pokud jde o oborovou proporcionalitu. Podpora ovšem rázem výrazně klesá, když do řešení problému optimalizace sítě škol vstupují emoce. Bohužel, absolventi průmyslovek se více angažují v hospodářství, na rozdíl například od absolventů gymnázií, kteří mají blíže k veřejnému sektoru. Tím se stává, že i gymnázia mají z emocionálních důvodů při řešení budoucí struktury škol větší zastání, než odborné školy, a to i za cenu neefektivního nakládání se zdroji a nepříznivých dopadů na český průmysl. Často jsou proti průmyslovým a jiným odborným školám zneužívány údaje o nezaměstnaných. Takováto argumentace však popírá logický vlnovitý vývoj průmyslu definovaný Kondratěvovými cykly o růstu – stagnaci – recesi. Přitom propagátoři především všeobecně vzdělaných absolventů škol vůbec nejsou schopni definovat, v jakém stadiu tohoto vývoje se nacházíme a kdo tyto absolventy ve skutečnosti uživí. Každopádně kvalifikovaných techniků a konstruktů, a to i ve stavebnictví, bude zapotřebí vždycky.

Rozvoj českého průmyslu včetně stavebnictví, a tím i celé naší společnosti, již nemusí brzdit jen nedostatek kapitálu, ale především nedostatek dobře připravených inženýrů, projektantů a vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaných techniků. Ministerstvo školství i krajské politické reprezentace by možná měly více slyšet hlas profesních průmyslových komor, asociací a svazů. A ti zodpovědní zastupitelé, kteří najdou odvahu problém ve prospěch technických škol řešit, by měli být.

Označeno pod: , ,

Back to top