Šest pohlednic .

Šest pohlednic .

Projekt je založen na komunikaci se širokým spektrem lidí, s náhodnými známými, přáteli, kolegy, umělci, rodinou, sousedy, řada děl vznikla také při arteterapeutickém kurzu.

Ve chvíli, když jsem si z tiskárny odnášela několik krabic se špatně vytištěnými pohlednicemi reprodukcí mých děl, rozhodla jsem se zastavit v Kolíně na náměstí a značnou část jich rozdat kolemjdoucím a známým.

Každý, kdo se ocitl v bezprostřední blízkosti, obdržel šest stejných pohlednic (náhodný výběr počtu, snad že je šestka moje oblíbené číslo) a byl vyzván k jejich případnému užití či zpracování. Napadlo mě, že když jsou pohlednice nedokonalou reprodukcí mého díla a nebudu je využívat – mohly by se stát inspirací, návodem, podkladem, matricí pro dotvoření artefaktu, kombinací či prolnutím mé fotografie i práce osloveného frekventanta. Část motivu, který na pohlednici zůstal, byl pro účastníka akce výzvou, výchozí pozicí, ale také určujícím prvkem ve zcela novém autorském pojetí. Někteří motiv pohlednice nereflektovali a vytvořili svébytné dílo.

Věděla jsem také, že ne všichni oslovení budou ochotni v této hře spolupracovat. Po čase se mi od některých zúčastněných začaly pozměněné pohlednice vracet, jindy se odezva odehrála jen na verbální úrovni. Začalo se dít něco pro mě zcela mimořádného.

Původně jednorázová akce se postupně rozrostla do mnohaleté aktivity, která se čas od času stala z mnoha důvodů a okolností méně intenzivní. Od roku 1995 (tedy již 24 let) příležitostně rozdávám pohlednice a vybízím obdarované osoby k jakékoliv reakci. Účastníci akce využívají celou řadu postupů a technik – od jednoduchých gest a okamžitých nápadů až po komplikovanější a propracovanější díla. Vznikají obrazy, kresby, koláže, výšivky, objekty, asambláže, partitury, videozáznamy privátních akcí. Někteří autoři pracují s matérií přímo, někdy jsou však výsledná díla jen reakcí na darované pohledy a je samé neobsahují (malba, text, hudební nahrávka). Mezi odevzdanými díly se objevují také záznamy či popisy akcí a postupů souvisejících se zpracováním pohledů. Určitou měrou se zde uplatňuje princip mail-artu. Jakékoliv autorské vyjádření i pouhé připomínky, včetně těch odmítavých a negativních, jsou rovněž součástí projektu.

Objevují se překvapivé reakce a témata k širšímu zpracování (formy a funkce komunikace, apropriace, participace, pohlednice jako fenomén doby), některé souvislosti odkazují například také k sociologickým úvahám (sociologie kultury). Prostřednictvím komunikace a tvůrčího aktu tak vzniká obsáhlý materiál, zahrnující různorodé artefakty. Nepředvídatelné situace jsem si zapisovala a některé z textů jsou rovněž součástí expozice.

Zejména na počátku akce přicházely zásilky mnohdy bez uvedení jména. V těch případech je autor uveden jako neznámý.

Projekt si neklade za cíl porovnávat odevzdaná díla z hlediska jejich kvality a provedení. Všechny formy odpovědí se stávají součástí projektu Šest pohlednic a budou tak i nadále prezentovány a doplňovány o další práce, reakce a vstupy. Je zřejmé, že některé darované pohlednice zpracovány nikdy nebudou, projekt je ale stále v pohybu. Akce poběží až do vyčerpání zásob pohlednic.

Pohlednice je jednou z nejdůležitějších a nejpůvabnějších forem poštovní korespondence, proto je Poštovní muzeum v Praze skvělým místem, kde tento dlouhodobý projekt představit.

Jolana Havelková

Označeno pod: ,

Back to top