Stanou se další generace dementními již od mládí ?

Stanou se další generace dementními již od mládí ?

Publikoval Alžběta I. Voglová

V posledních desetiletích došlo v důsledku nadužívání počítačů k ovlivňování funkce a fungování lidského mozku a ovlivňování myšlení.

Situace došla za těchto pár desetiletí tak daleko, že vážně varuje před důsledky přílišného užívání digitálních médií na výkon lidského mozku a průběh duševní činnosti. K nejvíce zhoubným důsledkům dochází zvláště u dětí, které se stávají od raného dětství závislé na těchto médiích.

Dá se bez nadsázky říci, že pomalu dochází k tomu, že připravujeme sami sebe, ale i naše děti o rozum.

Bude velmi záslužné, právě v současné době, kdy je snad ještě čas, nešťastný vývoj v nadměrném trávení času u stále nových a spotřebitelsky i komerčně „atraktivnějších“, digitálních technologií, korigovat. Alespoň trochu, zejména u malých dětí, v zájmu zachování schopnosti myslet.

Naše „ekonomické“ myšlení nám poskytuje sice dostatek varování, pokud se jedná o hrozby, jaké v současné době vyplývají z chyb, kterých se dopouštíme v globální ekonomice. Nicméně, paralelně alespoň s relativní mírou materiálního blahobytu v naší části planety, jsou z různých stran planety soustavně ohrožovány i hodnoty, které mají právo být považovány dost možná za nadřazené všemu ostatnímu. Především naše myšlení a schopnost citu, empatické komunikace a soužití s ostatními lidmi.

Zdá se být nesporné, že zejména obyvatelstvu žijícímu v hospodářsky vyspělých a bohatých zemích Severní Ameriky a části Evropy, hrozí těžké civilizační choroby pocházející ze změn ve způsobu myšlení, které úzce souvisejí se změnami v citové výchově současných a budoucích mladých generací.

Je evidentní, že se mění vztahy mezi lidmi a ve vzájemném vnímání nabývá vrchu konkurenční soutěžení a odcizování ( a hlavně proměna rodinného prostředí). Snižuje se míra empatie, ohledů a respektu k soukromí ostatních lidí, ale i ke svému vlastnímu. Virtuální internetové „přátelství“, které je v podstatě zmnohonásobením vlastní deprimující samoty, nahrazuje skutečně blízké vztahy a absence reálného sociálního prostředí (mimo počítač, mobil a televizní obrazovku) dost dobře neumožňuje dětem a mladým lidem osvojit si dříve běžné sociální zvyky.

Evropská kultura, vzdělanost a myšlení – výdobytek několika tisíciletí evropských dějin (od staré Kréty je to už pět tisíc let) se tak může během několika generací zcela vytratit a být nahrazena něčím, v čem by asi nikdo z nás současných lidí žít nechtěl. Spotřebními vztahy v ryze konzumní společnosti….

Nejnovější výzkumy mozku naznačují, že při užívání digitálních médií máme veškeré důvody k šířeji pojatým obavám. Náš mozek totiž prochází procesem neustálých změn, z čehož nutně vyplývá, že není možné, aby nás uživatele každodenní kontakt s digitálními médii nijak neovlivnil.

Zdá se, že školák snad už i snídá, svačí, obědvá, večeří (patrně vše při sledování počítače), koupe se a chodí na toaletu, možná také s nějakým digitálním médiem v ruce. Skoro by se chtělo konstatovat, že děti „postižené“ nadměrnou mírou digitalizace, mají vskutku hodně krátké dětství.

Jakoby všem internet ničil schopnost soustředění a nerušeného uvažování. Vědomí očekává, až bude moci zaznamenávat informace přesně tak, jak jsou nabízeny na síti: v podobě rychlého proudu malých částic Čím se více používá internet, tím namáhavěji se lidé soustřeďují na psaní delších úseků textu, vyjadřují se s obtížemi.

Stejně jako se horolezectví nedá naučit tím, že někoho na vrchol vynesete, tak se mladý člověk nestane expertem (v jakémkoliv oboru), pokud se zeptá na vše experta. Osvojit si vědomosti z pramenů sám, kriticky je ověřovat, zvažovat, ověřovat prameny, skládat jednotlivé dílky do smysluplného celku – aby se člověk všechno tohle naučil, musí to dělat samostatně…to vede i ke kreativitě…

Demence je více než jen zapomětlivost. A v případě digitální demence mi proto jde o více než jen o fakt, že se zejména mladí lidé zdají být stále zapomětlivější.

Jedná se víceméně o duševní výkonnost, myšlení, schopnost kritiky, o orientaci v ,houštině informační záplavy“

Říká se, že nová média dnes patří ke každodennímu životu, a proto si na ně děti musí zvykat. Tomu je nutno odporovat: nová média mají potenciál vyvolávat závislost stejně jako alkohol, nikotin a jiné drogy. Závislost na počítačích a internetu mají pro postižené ničivé důsledky. Stejně tak by se mohlo tvrdit: ,Pivo a víno jsou součástí naší společnosti a kultury. Proto musíme už děti ve školce vést k tomu, aby se s nimi naučily vhodně zacházet. Proto alkohol do školky patří. Minimálně celé jedno průmyslové odvětví by mělo z takových doporučení velkou radost.

V touze vydělat co nejvíce peněz, cílí koncerny ve stále ve větší míře na co nejmladší spotřebitele, tedy na děti, kterým velmi zaměstnaní rodiče poskytují nejnovější technologie nejenom na jejich výslovné přání (ovlivněné reklamou), ale i jako náhradu za vlastní čas. Tedy často za tradiční citovou výchovu v rodině.

Ostatně nové technologie už nabízejí i dovedně zkonstruované a skvěle naprogramované roboty nahrazující živého kamaráda, domácí zvířátko nebo dokonce i bratříčka nebo sestřičku.

Nehorázné na všem tom tržním humbuku kolem počítačů ve školách je, že to, co rodiče dělají – kupují pro své páťáky počítač – vede přesně k tomu, co nechtějí a čeho se obávají… Počítač doma vede k horším výkonům ve škole. To se projevuje jak při počítání, tak při čtení. Snadná dostupnost počítačů doma vede nejprve k tomu, že děti hrají počítačové hry. To je odvádí od učení a projevuje se negativně na jejich úspěšnosti ve škole.“

Používání počítače v raném dětství může vést k poruchám pozornosti a v předškolním věku pak k poruchám čtení. Ve školním věku se navíc v rostoucí míře objevuje sociální izolace. K tomu je třeba podotknout, že právě digitální sociální sítě rozhodně nevedou k četnějším a lepším kontaktům, nýbrž právě k sociální izolaci a pouze k povrchním kontaktům. Jen nepatrné množství dívek si své online přátele spojuje s pozitivními pocity. Ty zažívají víceméně především s osobními přáteli.

Samozřejmě se naskýtá otázka, proč – když je tomu tak – se nic neděje. Proč se nikdo tomu každodennímu ohlupování lidí a především dětí nebrání?

Objevily se i konspirační teorie, že zlé moci přisuzují úmysl způsobit rozšiřováním digitálních médií postupnou demenci obyvatelstva, aby se dalo snáze ovládat. Situace je mnohem jednoduší. Existuje mnoho lidí, kteří digitálními produkty vydělávají spoustu peněz, a kterým je osud druhých, i dětí, zcela lhostejný.

Nebezpečné je, že se lidé těmito přístroji nechávají vlastně ovládat. Kdo má v autě satelitní navigační systém, ten se nechává navigovat, ovšem sám nenaviguje. Jeho schopnost prostorové orientace upadá. Tato schopnost souvisí s jistou konkrétní částí mozku, hipokampem. V něm se nacházejí buňky, vztahující se k určitým místům, protože se jim naučily… Od konce minulého století víme, že lidé, kteří se potřebují vyznat neznámém terénu, to dovedou pomocí hipokampu.“

Na rozdíl od kůry mozkové, která ve svých mnohých modulech vytváří pomalým učením uspořádané mapy atributů, hipokampus je trvale zaměstnán tím, že věci propojuje a z četných vzruchů probíhajících v kůře velkého mozku formuje události, zážitky a obsahy dlouhodobé

paměti… Už delší dobu existuje domněnka, že jsou-li nervové buňky v hipokampu vystaveny nadměrnému přetížení, stresu, hrozí jim odumírání…

Náš mozek tedy funguje – zjednodušeně řečeno – do jisté míry podobně jako sval: je-li využíván, roste; není-li využíván, zakrňuje.

O něco dále pak vysvětluje samotný původ z latiny pocházejícího slova „demence“. Jeho výklad je velice jednoduchý. Vzniklo ze dvou slov, „de“ ve významu „dolů“ a „mens“ coby „mysl“. Je to tedy v podstatě „duševní pokles“.

Demence je duševní pokles. Jako každý pokles i demence trvá déle, klesáme-li z větší výšky. A tato výška, duševní výkonnost, závisí stejně jako svalová výkonnost na tréninku. Duševní trénink – učení – probíhá stejně jako u svalů automaticky při duševní a fyzické námaze. Duševně se namáháme, pokud se aktivně vypořádáváme se světem.“

…čím povrchněji se nějakým věcným obsahem zabývám, tím méně synapsí se v mozku aktivuje, což má za následek, že se méně naučíme. Toto poznání je tak důležité proto, že digitální média a internet působí na učení negativně právě z tohoto důvodu. Zaprvé vedou k větší povrchnosti, což lze poznat už jen z používaných jazykových pojmů: dříve se texty četly, dnes se povrchně přeletí očima. Dříve se do látky pronikalo, dnes se namísto toho po síti ,surfuje´(tedy klouže po obsahovém povrchu)…

S varováním přišli vědci v Jižní Koreji, jedné z digitálně nejvyspělejších zemí světa. Už od konce 90. let tu řeší problém závislosti dětí a dospělých na internetu, z níž se nyní stává první stadium digitální demence. To s sebou přináší zhoršení poznávacích schopností objevující se jinak u lidí, kteří utrpěli poranění hlavy nebo jsou duševně nemocní.

„Příliš časté používání chytrých telefonů a herních zařízení překáží rovnovážnému vývoji mozku,“ prohlásili doktoři z Centra pro rovnováhu mozku v Soulu.

U silných uživatelů hrozí, že se jim levá část mozku vyvine více než pravá. To vede ke snížení schopnosti soustředění a paměti, což může až v 15 procentech případů znamenat předčasný začátek demence. Nejohroženější jsou však děti, jejichž mozek se teprve vyvíjí.

Situace se neustále zhoršuje – ve srovnání loňském vzrostl téměř o 20 procent počet mladých lidí od 10 do 19 let používajících chytré telefony více než sedm hodin denně

Označeno pod:

Back to top