Studio Ypsilon uvádí příběh Freda Astaira a Ginger Rogersové.

Studio Ypsilon uvádí příběh Freda Astaira a Ginger Rogersové.

První premiérou roku 2017 v Ypsilonce byla inscenace Jana Schmida Varieté Freda A. aneb Chytání větru s podtitulem Jevištní parafráze neboli rozprava a poněkud fraškovité a vaudevillové činění kolem dokola. Titulní roli a choreografii vytvořil Jan Onder. Autor a režisér Jan Schmid postavil text nové ypsilonské hry především na nově objevených souvislostech. Nejen spolu s dramaturgem Jaroslavem Eltíkem přišel na pražský původ Freda Astaira, kterého máme během dvacátého století spojeného především s Amerikou, New Yorkem a s Hollywoodem. Jeho židovský dědeček žil totiž v Praze. „Astairův dědeček se jmenoval Salomon Austerlitz a bydlel na Josefově. Z Postoloprt pocházela jeho žena Lucie,“ vysvětluje dramaturg Jaroslav Etlík. S objevením těchto souvislostí napomohl také Archiv hlavního města Prahy. Text nicméně není tak docela v pravém slova smyslu divadelní hra, ale byl psán jako dramatický koncept situací a materiálů, který vznikl na základě kolektivní improvizace. Nejen tyto principy konkrétněji vysvětluje Jan Schmid: „Dlouhodobě vytvářím dramaturgii Studia Ypsilon, přicházím na témata a látky, o nichž by bylo dobré vypovídat. Často jsou to nejrůznější objevy. Informace objevené v Praze nás donutí, alespoň klouzavým retrospektivním způsobem navštěvovat Ameriku a pokoušet se o nalézání nových souvislostí. Celkově vycházíme především ze vzpomínek Fredovy taneční partnerky Ginger Rogers, kterou hraje Jana Synková, a jejího posledního manžela (Oldřich Navrátil), který má možná svěžejší paměť, přičemž mladou tančící Ginger bude s Janem Onderem jako retro tančit Bára Skočdopolová, takže to budou i časté skoky mezi tenkrát a dnes.“ Hra je specifická tím, že nepracuje se situačními dialogy, ale věcnými. Což se daleko hůř hercům hraje. A tak opět nastupuje metoda ypsilonského hereckého myšlení. „Než chodit s textem, to ať si tělo rovnou dělá aranžmá, ať začne pracovat intuice. To „kolem dokola“ v anotaci jsme sice opsali z názvu jedné staré americké revue, ale my to taky tak máme,“ říká Jan Schmid. Diváky životním příběhem fenomenálního tanečníka, spojeného především s hudebním a tanečním filmem, provádí detektiv příběhu Petr Vršek s partnerkou Kamilou Kikinčukovou, která bude vedle postavy detektivova pomocníka Watsona rovněž sestrou Freda Astaira Adélou. „Nejde o Holmese jako takového, je to český detektiv, jenž nemá jméno. Ale hraju na housle, takže nějakou podobnost s Holmesem najdeme,“ říká Vršek. Z programu inscenace se například diváci navíc dozvědí, že se v inscenaci objeví také osobnost Hugo Haase v podání Pavla Nového, který se po nuceném odchodu z meziválečného Československa prosadil jako herec, scénárista, režisér a producent rovněž v Hollywoodu. Zajímavé je, že se Haas znal dobře s Ginger Rogersovou. Vzhledem k látce tentokrát hraje důležitou roli i tanec, aby bylo jeviště v něčem podobné tehdejšímu zábavnému americkému divadlu. Hra se pohybuje mezi vaudevillem, revue a varieté. „ Jestli se vůbec můžu i vedle Freda Astaira považovat za tanečníka, máme společné to, že jsme detailisti. Myslím, že všichni tanečníci jsou perfekcionisti, protože tanec se skládá z detailů, které potom vytvoří ten úžasný celek,“ řekl k nastudování role Onder a dodal: „Jsem především tanečník společenských tanců, teď používám swingové pohyby a interpretace a i přesto, že se swingem nemám moc zkušeností, rozumím charakteru pohybu. A naštěstí jsme mluvili s panem režisérem o tom, že step nemusí být paradoxně vždycky jen o bezchybném stepování. Myslím, že to bude takové svěží…a zdá se mi, že i herci jsou nadšení, že to je zase možná trochu jinak.“ Onder nastudoval nejprve čísla kde není třeba hudba, hudební nápady se rodily až podle pohybu. V představení zaznívají skvělé rytmické písničky jako třeba Cheek to Cheek Irvinga Berlina, Night and Day Cole Portera a další nezapomenutelné písně od Gershwina , ale i Oči černé a další židovská muzika. Postavy geniálních skladatelů (Gershwin, Berlin, Porter) se v inscenaci rovněž objeví. Scénografem inscenace je Ondřej Zicha, žák Miroslava Meleny, dlouholetého kmenového scénografa Ypsilonky. O hudební stránku a její nastudování se postaral skladatel Vráťá Šrámek a Dominik Renč. Herec Martin Bohadlo je autorem filmové dotáčky. Vedle toho vytvořil seriál krátkých video pozvánek nejen ze zákulisí divadla, které provázely vznik inscenace včetně tanečního sóla Jana Ondera na Karlově mostě. „Točili jsme v šest ráno, bylo pod nulou, Honza tančil jen v tričku a saku, bylo to náročné, v půl sedmé už se objevovali první turisti, tak jsme museli utéct, abychom zachovali tajemnou atmosféru Karlova mostu“ říká Bohadlo. Ypsilonce se podařilo vytvořit další zdařilou inscenaci. Nebáli se vydat po opomíjených postranních cestách a cestičkách, když ty hlavní jsou dnes

už tak vyšlapané a opotřebované, jak trefně poznamenal režisér.

Jaromír Hampl

Označeno pod:

Back to top