ÚSPĚŠNÝ Návrat divokých koní 2015

ÚSPĚŠNÝ Návrat divokých koní 2015

Krátce po půlnoci místního času v pondělí 6. července vyběhly, po 36 hodinách náročné cesty, klisny Querida, Rabea, Kirá a Paradise do aklimatizační ohrady v přísně chráněné oblasti Gobi B. Zoo Praha tak ve spolupráci s Armádou ČR dopravila během pěti převozů z České republiky do Mongolska již 19 koní Převalského.

Letošní Návrat divokých koní zkomplikovala v Čechách enormní horka a v Mongolsku přívalové deště, kvůli kterým se pozemní transport prodloužil o zhruba sto kilometrů,“ uvedl ředitel Zoo Praha a hlavní iniciátor projektu Návrat divokých koní Miroslav Bobek. „Další komplikací bylo menší zranění kolegyně, které jí ještě v letadle způsobila Rabea. Ve srovnání s loňskem se tak přeprava klisen prodloužila o několik hodin.“

Zoo Praha sehrála významnou roli při záchraně koně Převalského, který z volné přírody vymizel koncem 60. Let, v posledním čtvrtstoletí probíhá jeho reintrodukce. Zoo Praha vede jeho světovou plemennou knihu a od roku 2011 organizuje transporty do Mongolska. Dosud přepravení koně tam mají již deset potomků. Celkem dnes na třech lokalitách v Mongolsku žije přibližně 500 koní Převalského, z toho v Gobi B, kam směřovaly poslední čtyři „pražské“ transporty, jich je 139. Tím se stavy divokých koní v Gobi B dostaly na úroveň před zimou 2009/2010, kdy v důsledku neobvykle silných mrazů zahynuly téměř dvě třetiny koní.

Letos byly převezeny do mongolské stepi čtyři klisny:

Querida, narozená 10. srpna 2012 v Praze matce Haře a hřebci Lenovi (jako 218. hříbě koně Převalského narozené v Zoo Praha).

Rabea, narozená 14. září 2009 v Zoo Lipsko.

Kirá, narozená 6. srpna 2008 v maďarském národním parku Hortobágy.

Paradise, narozená 25. května 2009 v Zoo Paříž.

PÁTÝ NÁVRAT DIVOKÝCH KONÍ

Po páté by to měla být rutina – jenže přeprava divokých koní přes čtvrt zeměkoule není nikdy rutina. A tak i tentokrát jsme se museli vyrovnávat s očekávanými i nečekanými obtížemi.

Už mnoho měsíců předem jsme z různých částí Evropy začali svážet klisny vhodné pro transport do Mongolska a shromažďovali je v naší chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově. V nejužším výběru se nakonec ocitly Paradise z Francie, Kírá z Maďarska a Dash s Rabeou z Německa. Spolu s nimi byly v poslední šestici – poprvé po čtyřech letech – i dvě klisny narozené u nás v Praze: čtyřletá Primula a tříletá Querida.

V době, kdy kolegové odlétali do Mongolska, aby na místě připravili vše potřebné, odpadla Dash, která se pro přepravu do Mongolska ukázala jako nevhodná. Ale to už jsme měli jiné starosti. Jaroslav Šimek nám z Gobi poslal snímky rozvodněných říček a zatopené polopouště. Přívalové deště způsobily záplavy i v oblastech, kde by je sotvakdo očekával, a ohrozily jak přistání našeho letadla na nezpevněné dráze v Bulgan sumu, tak pozemní přepravu koní do Tachin talu. O to intenzivněji jsme se proto začali připravovat na možnost, že budeme muset přistát na vzdáleném záložním letišti v Khovdu a odtamtud se s našimi „převalačkami“ vydat na dlouhou cestu náklaďáky. Naštěstí v posledních letech vybudovali Číňané v západním Mongolsku nové asfaltky; bez nich by pozemní přeprava koní z Khovdu do Tachin talu byla nemyslitelná…

Jestliže v Mongolsku nás trápily deště a záplavy, v Čechách jsme měli obavy z vedra. I relativně krátká cesta z Dolního Dobřejova na vojenské letiště v Praze – Kbelích by pro klisny mohla být smrtící, pokud by nákladní auta uvízla v zácpě. Klisny by se v přepravních boxech pod plachtou přehřály. Pořídili jsme proto klimatizační jednotky a domluvili se na spolupráci s dopravní policií.

V sobotu ráno začala v Dolním Dobřejově nakládka klisen. Kírá byla do boxu umístěna bez problémů, ale druhá Querida v nás vyvolala nervozitu; dlouho nechtěla usnout a Roman Vodička jí musel zvyšovat dávku anestetika. Naopak Rabeu, z níž jsme měli obavy, se nám do boxu a na nákladní auto podařilo naložit bez sebemenších potíží. A stejně proběhla nakládka čtvrté Paradise. V roli náhradnice zůstala k mé lítosti v Praze narozená Primula. Přání, které jí na cestu do Asie napsala její kmotra Jiřina Bohdalová, tak bylo zbytečné…

Benešovská silnice byla v horkém sobotním dopoledni beznadějně ucpaná – ovšem pouze ve směru z Prahy. Aby se však klisny nepřehřály na letišti, z nákladního auta do letadla jsme je překládali v hangáru a plochu před ním navíc hasiči ochlazovali proudy vody. V sobotu před půl třetí, ještě krátce před plánovaným časem, CASA s klisnami na palubě odstartovala. Z Mongolska v té době přicházely dobré zprávy. Letištní plocha v Bulgan sumu vyschla a byla již způsobilá k přistání.

Let probíhal jako obvykle. Klisny dostávaly napít a spíše pro rozptýlení také seno a mrkev; tu a tam otřáslo letadlem jejich prudké kopání. Klimatizace běžela naplno, takže v kabině bylo jen osm stupňů, a k přepravním boxům Bára Dobiášová s Honzou Markem ještě střídavě připevňovali ventilátory. Zdálo se, že dlouhá a nepohodlná cesta proběhne bez komplikací. Při letu mezi Kazaní a Novosibirskem však Báře rozdrtila Rabea konec posledního článku palce. Po přistání tak na ploše už čekala sanitka. Brzo jsme se rozhodli, že než riskovat případné komplikace v Gobi, raději necháme Báru – spolu s Honzou coby jejím doprovodem – v Novosibirsku.

Po administrativních nedorozuměních jsme nabrali asi hodinu a půl zpoždění a zamračená obloha vyvolávala otázku, jak asi bude v Bulgan sumu. Konečně jsme ale měli štěstí. Na místě našeho přistání se vyčasilo, takže jsme mohli přistát podle plánu, ale současně nepražilo slunce. Ideální pro poslední fázi přepravy koní. I ta ale trvala déle než obvykle. Pozůstatky po záplavách si vyžádaly stokilometrovou zajížďku, a tak místo dvou set jsme museli jet tři sta kilometrů. Konečně v pondělí po jedné ráno místního času jsme byli na místě, v Tachin talu, budoucím domově našich čtyř klisen.

Jedna po druhé vyběhly do světel reflektorů a vzápětí se ztratily ve tmě aklimatizační ohrady. Třebaže jejich přeprava trvala déle než obvykle, byly ve skvělé formě. Pátý ročník Návratu divokých koní skončil navzdory všem potížím úspěchem.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

VELMI KŘEHKÉ VZTAHY

Když jsme přesně před týdnem po náročném transportu z Dolního Dobřejova vypustili do aklimatizační ohrady v  Gobi čtyři klisny koně Převalského, mohli jsme si konečně vydechnout. Hotovo, konec. Pro Queridu, Rabeu, Kiru a Paradise však tento okamžik znamená teprve počátek jejich nového života v prostředí, kam patří… Přibližně rok teď zůstanou pod dohledem strážců v Tachin talu a teprve potom se volně rozeběhnou nekonečnou mongolskou krajinou. Stejně jako tři klisny, které jsme z aklimatizační ohrady vypustili přesně před šesti dny.

Pravdou ovšem je, že klisny, které převážíme do Přísně chráněné oblasti Gobi B, nezůstávají ani v aklimatizačních ohradách samy. Kolem čtyř klisen, jež jsme přivezli v roce 2012, začali kroužit hned dva divocí hřebci – Mogoi a Erkhes. Prosadil se druhý z nich. Svého konkurenta odehnal a zůstával v blízkosti ohrady s klisnami tak dlouho, až ho strážci vpustili dovnitř. Tyto čtyři klisny tvoří dodnes Erkhesův harém a prozatím mu daly tři žijící hříbata. Po více než dvou letech života na svobodě jsou však již natolik plaché, že je téměř nemožné se k nim přiblížit na vzdálenost menší než zhruba dva kilometry…

Mogoi si musel počkat na čtyři klisny, které jsme do Gobi dovezli v létě 2013. Věren svému jménu, jež znamená had, se za nimi do ohrady protáhl korytem potoka. Dlouho žil pouze s touto čtveřicí klisen – nejprve v aklimatizační ohradě a pak ve volnosti –, až před několika týdny k nim získal ještě pátou. To byl první důkaz, že se dovede prosadit.

Ani tři klisny, přivezené do Gobi loni, nezůstaly osamocené. Strážci chráněné oblasti umožnili, aby se – ještě v aklimatizační ohradě – staly součástí harému mladého hřebce Tanana. Spolu s nimi tvořilo tento harém dalších pět klisen a dvě hříbata. Vše se ale změnilo jen pár hodin poté, co toto stádo vyběhlo v úterý odpoledne ven z aklimatizační ohrady. Tanan je vedl na jihozápad a ještě tentýž večer natrefil na Mogoie. Stalo se něco nečekaného: Mogoi ihned převzal celý Tananův harém! Tanan tak zůstal sám a Mogoi nyní vede stádo sestávající ze třinácti klisen a dvou hříbat.

Ve světle tohoto nečekaného zvratu budeme na další zprávy z Gobi čekat zvlášť netrpělivě. Sám jsem nejvíc zvědav, zda Mogoi svůj veliký harém udrží a který z hřebců se jako první začne zajímat o Queridu, Rabeu, Kíru a Paradise…

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

Naši převaláci v Mongolsku

V letech 1995 až 2000 bylo v rámci zahraničních transportů přepraveno 4 až 5 našich koní − záleží na tom, které budeme pokládat za „naše“.

V pořadí první byl Sirius, který byl v roce 1991 jako tříletý prodán ze Zoo Praha do Oberwilu. Tam zplodil třináct hříbat, z nichž jedenáct bylo posléze přepraveno do Tachin talu. Tamtéž odletěl v roce 1995 i samotný Sirius, a než o dva roky později v důsledku zranění uhynul, stačil se stát otcem dalších tří hříbat.

V roce 1998 byli do Tachin talu přepraveni další tři pražští koně Převalského. Klisna Zina (v Mongolsku dostala jméno Tamga) a hřebec Atreu (Doumoun) o rok později uhynuli, ale klisna Zeta (Od, což mongolsky znamená „hvězda“) se postupně stala matkou deseti hříbat – posledního letos 22. dubna – a ovšem i babičkou. V Gobi letos Zeta oslavila již jedenadvacáté narozeniny; je zde nejstarším koněm Převalského a současně symbolem úspěšnosti reintrodukce tohoto druhu do Střední Asie.

Konečně v roce 2000 byla do Národního parku Hustain Nuruu odvezena klisna Babeta, která se však narodila v Košicích a pak žila v Dolním Dobřejově. Během následujících let porodila pět hříbat a uhynula až loni na jaře.

V letech 2011 až 2014 jsme letadly CASA přepravili z Prahy do Mongolska dalších patnáct koní Převalského, a to v rámci projektu „Návrat divokých koní“, organizovaného naší zoologickou zahradou. S výjimkou dvou klisen a jednoho hřebce z prvního roku ale nešlo o pražská zvířata. Do naší chovné a aklimatizační stanice v Dolním Dobřejově jsme vždy půl až tři čtvrtě roku před vlastním transportem sváželi „převaláky“ ze zoologických zahrad a jiných chovných zařízení v Belgii, v Maďarsku, v Německu, na Slovensku a ve Švýcarsku.

Během prvního, zdaleka nejnáročnějšího „Návratu divokých koní“ jsme do Khomiin Talu přepravili klisny Kordulu, Limu a Cassoviu a hřebce Matyáše. Podle informací, které máme k dispozici, porodily klisny celkem devět hříbat a Matyáš se stal otcem jednoho hříběte. Z těchto deseti mláďat jich žije šest. Hřebec Matyáš – jako doposud jediný z koní přepravených během čtyř našich transportů – loni v létě uhynul, údajně na antrax. Reintrodukční projekt v Khomiin talu se nám nejeví tak perspektivní jako projekt v přísně chráněné oblasti Gobi B, a proto následující tři transporty směřovaly právě tam, konkrétně do Tachin talu.

V roce 2012 jsme přepravili klisny Anežku (Alag), Gretu (Tsagaanaa), Xaru (Boroo) a Spelu (Bulgan). Všechny čtyři po aklimatizaci vytvořily harém hřebce Erkhese a porodily doposud dvě hříbata, která obě žijí (Anežka je matkou klisničky, které bude 11 měsíců, Greta má hříbě staré měsíc a půl, jehož pohlaví zatím nevíme). Pokud je nám známo, Anežka, Xara a Spela jsou v současné době bře V následujícím roce jsme do Tachin Talu přivezli opět čtyři klisny: Lotusz (Bumbat), Spange (Baigali), Jácint (Tsaskhan) a Barcu (Gunj). Ty tvoří harém hřebce Mogoie a doposud pouze Spange porodila loni hříbě, které bohužel následně uhynulo. Letos je Spange pravděpodobně opět březí.

V roce 2014 jsme do Tachin talu dopravili klisny Gretel, Bayan a Ullu, které byly vypuštěny v harému s mladým samcem Tananem, stádo druhý den převzal hřebec Mogoi.

Konečně v noci z neděle 5. července na pondělí 6. července vyběhly, po 36 hodinách náročné cesty, klisny Querida, Rabea, Kirá a Paradise do aklimatizační ohrady v přísně chráněné oblasti Gobi B. Zoo Praha tak ve spolupráci s Armádou ČR dopravila během pěti převozů z České republiky do Mongolska již 19 koní Převalského.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

O historii, reintrodukčních snahách či o chovu koní Převalského v pražské zoo najdete více informací na: www.zoopraha.cz/prevalaci a www.facebook.com/prevalaci.

Označeno pod: , ,

Back to top