Výstava- Fotky – KATARINA BRUNCLÍKOVÁ – NIKON PHOTO GALLERY

VĚDOMÉ PODVĚDOMÍ – KATARINA BRUNCLÍKOVÁ

„Půvab všeho je v záhadnosti,“ říkával rád doyen české fotografie Josef Sudek. Mistr magických krajin a zátiší, v nichž poezie tajemství nejvšednějších věcí hraje hlavní roli. Autor obrazových básní bytostně spjatých s proměňujícími se stavy jeho duše, které trvale oslovují lidi všech generací napříč kontinenty.

A je to právě záhadnost, zvláštní neurčitost naznačující tajemství, co na první pohled upoutá diváka fotografií Katariny Brunclíkové. A probudí v něm zvědavost. Touhu přečíst zakódovanou zprávu, dopátrat se načrtnutého sdělení, pochopit stav autorčina nitra a možná s ním i souznít… anebo se proti němu vyhranit… Možností interpretace je bezpočet a přesně to je na Katarininých obrazech to nejprovokativnější a také – nejcennější.
Jejím základním výrazovým prostředkem je redukce motivů na světla a stíny, hra s barvami a jejich četnými valéry, ale i rasantními kontrasty; práce s průsvity, reflexemi a fragmenty objektů; experimenty s obrazovou neostrostí, se světlem, které často tematizuje jakoby samo bylo obsah­em sdělení. Využívá i projekce obrazů a rovněž techniky crossu, která jí umožňuje docílit zvláštních barevných a strukturálních efektů. Její snímky jsou tedy vždycky a zásadně stylizované, bez ohledu na to, zda si na základ svého obrazu tak zvaně počká, až se „uděje“, anebo si ho rovnou zaranžuje či zinscenuje.
Katarina Brunclíková nevytváří obrazy okolního světa, ale jen a jen toho svého, vnitřního. Plného silných citových prožitků – výsledku jejího pobývání ve sférách volných asociací, v neurčitém hraničním prostoru mezi vědomím a podvědomím, snem a skutečností. Její možná nejvýraznější soubor Praha tedy není o Praze – a když, tak velmi vzdáleně – ale o lidské samotě ve velkém městě, o strachu, smutku, nejistotě, pocitech velmi soukromých. Stejně tak soubor nazvaný Oči pro Buňuela nebo Hudba. Ten první, tvořený odrazy fragmentů ženských tváří se široce otevřenýma očima, odkazuje nejen názvem k pocitovým reakcím na surrealismus Buňuela nebo Dalího, ale i na Freudovu psychoanalýzu. Ten druhý je už čirou abstrakcí zaměřenou na prožívání barevného vjemu.
Současná výstava Katariny Brunclíkové je užším výběrem z její nedávno vyšlé reprezentační knihy, a právě díky koncentrovanější selekci a konceptuální skladbě v komorním prostoru je až naléhavým ponorem do autorčina vnitřního světa. Propojení její tvorby s jejím životním osudem je tu zřetelné. Nabízí se vzácná příležitost nahlédnout do nejintimnějšího soukromí ženy, kterou v útlém mládí vážná nemoc upoutala na lůžko. Čtyři stěny místnosti ponořené do tmy se pro ni na dlouho staly celým vesmírem. A někde tady se začal formovat její vztah k fotografii jako prostředku sebereflexe. Nástroje, jímž promlouvá její duše a jímž vyjadřuje i svůj vnitřní pohled na vnější svět.
Katarina Brunclíková je absolventkou Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (2003), kde patřila k „nejvýraznějším a nejtalentovanějším“ studentům, jak říká její pedagog Vladimír Birgus. Od roku 1999 se datuje její bohatá výstavní činnost doma i v zahraničí. Je nositelkou ceny Euro Press Photo Award z roku 2006.
S jejími fotografiemi lze totiž neustále komunikovat. Právě pro tu jejich „sudkovskou“ záhadnost a neurčitost. Příslib tajemství.
Daniela Mrázková

Označeno pod: , , , ,

Back to top