ČESKÁ VEŘEJNOST A ZOO PRAHA NA POMOC OHROŽENÉ AUSTRALSKÉ FAUNĚ .

ČESKÁ VEŘEJNOST A ZOO PRAHA NA POMOC OHROŽENÉ AUSTRALSKÉ FAUNĚ 2 Požáry, jež v řadě oblastí Austrálie vypukly na podzim 2019 a zcela neustaly až do jara 2020, postihly jak tamní obyvatele, tak – a to především – jedinečnou australskou přírodu. To vyvolalo mimořádnou vlnu solidarity po celém světě. Česká republika nebyla výjimkou. Mnozí z těch, kdo se rozhodli přispět na záchranu zvířat i rezervací postižených v Austrálii požáry, vložili svou důvěru v Zoo Praha. Byla to pro nás veliká čest. A jsme hrdí na to, že do této chvíle se na našem sbírkovém kontu sešlo neuvěřitelných 23 272 246 Kč. Poskytlo je 18 462 dárců. Scházely se nám drobné i velmi vysoké sumy a nejednou je doprovázely povzbudivé i dojemné zprávy. V lednu 2020, kdy byla sbírka nejvíce aktuální, jsme den co den zažívali pocity vděku i potěšení spojeného s údivem. Takovou velkorysost jsme nečekali! To všechno nás samozřejmě ještě víc zavázalo k tomu, abychom dohlédli, že nám svěřené prostředky budou v Austrálii zhodnoceny co nejlépe. Kde všude jsme pomohli a pomáháme, zachycuje přiložená mapka. Děkujeme z celého srdce všem, kteří se naším prostřednictvím zapojili do pomoci ohrožené přírodě Austrálie! A. POŽÁRY NA PŘELOMU LET 2019 A 2020 A MIMOŘÁDNĚ ÚSPĚŠNÁ SBÍRKA 3 POMOHLI JSME (NEJEN) POPÁLENÝM KOALŮM Koala se stal jedním ze symbolů boje s tragickými požáry a současně hlavním symbolem úsilí o záchranu volně žijících zvířat, která tyto požáry postihly. Situace koalů byla na pováženou již před tím, než v Austrálii propuklo ohnivé inferno. Jejich početnost dosahovala pouhého zlomku původních stavů a jednotlivé populace byly natolik fragmentované, že někteří pesimisté začali o koalovi hovořit jako o funkčně vyhynulém druhu. Stále se snižující početnost koalů je způsobena především masivním úbytkem jejich přirozeného prostředí, postižením chlamydiemi a rovněž požáry. Po těch posledních se míra ohrožení tohoto výjimečného a pro veřejnost atraktivního vačnatce ještě výrazně zvýšila. Nejenže uhynul neznámý počet koalů na australské pevnině a zanikly porosty, které obývali, ale velmi silně byla postižena také jejich populace na Klokaním ostrově – jedna z nemnoha, kterou na rozdíl od populací pevninských nesužuje zhoubná nákaza chlamydiemi. Právě ve prospěch péče o popálené či jinak poraněné jedince – zejména koalů, ale i dalších zvířat, např. klokanů – odešla prostřednictvím Zoo Praha fi nanční podpora pro Zoos Victoria, Adelaide Zoo či organizaci WIRES. Přímo na místě, v Healesville Sanctuary, pomáhala s péčí o popálená zvířata chovatelka Zoo Praha Kateřina Seemannová Hejná. Popálený koala ve veterinární nemocnici v Melbourne Zoo Foto: Miroslav Bobek 4 Nejčastějším poraněním koalů byly popálené tlapky. Pro zvíře, které šplhá po stromech a krmí se za pomoci předních tlapek, je to fatální poranění Kateřina Seemannová Hejná v Healesville Sanctuary Foto: Miroslav Bobek Foto: Jiří Bálek Zoos Victoria Kangaroo Island Land for Wildlife Zoos South Australia (Adelaide Zoo) Zoos South Australia (Adelaide Zoo) WIRES 100 000 AUD 95 000 AUD 50 000 AUD 50 000 AUD 50 000 AUD (1 596 530 Kč) (1 508 249 Kč) (789 390 Kč) (789 390 Kč) (787 765 Kč) na první pomoc zvířatům postiženým požáry, na veterinární péči a rehabilitaci ve státě Victoria na ochranu ohrožených druhů postižených požáry na Klokaním ostrově, např. vakomyši Aitkenovy, bandikuta krátkonosého, ježury ostrovní nebo varana Rosenbergova na první pomoc zvířatům postiženým požáry, na veterinární péči a rehabilitaci ve státě Jižní Austrálie na první pomoc zvířatům postiženým požáry, na veterinární péči a rehabilitaci na Klokaním ostrově na první pomoc zvířatům postiženým požáry a na distribuci nouzových zásob potravy 5 „CORROBOREE“ Jedním z ikonických druhů Austrálie je paropucha corroboree (Pseudophryne corroboree). Je endemitem Australských Alp a jméno získala podle setkání Austrálců označovaných „corroboree“, kteří se pro tuto příležitost malovali podobnými vzory. Na rozdíl od ostatních jedovatých žab je paropucha corroboree výjimečná tím, že si dokáže syntentizovat vlastní toxiny, kdežto jiné druhy získávají svou jedovatost z potravy. Jedná se o kriticky ohrožený druh, kterého před požáry ve volnosti zbývalo dle odhadů méně než 50 jedinců. Další paropuchy žily v „přírodních útočištích“ v Národním parku Kosciuszko v Australských Alpách, kam byly přeneseny z chovů v Zoos Victoria. I přes tato útočiště se však přehnaly plameny a zdevastovaly je (jak se však posléze ukázalo, část žabek přesto přežila). Kromě jedinečného životního cyklu a zvláštních požadavků na stanoviště, kterým hrozí zánik v důsledku sucha a požárů, je tento druh také náchylný k infekcím chytridiomykózy – plísňového onemocnění hubícího obojživelníky. Zoo Praha se významně podílí na ochraně tohoto kriticky ohroženého obojživelníka. Ve spolupráci se Zoos Victoria podpořila znovuvybudování vylepšených „přírodních útočišť“ v Národním parku Kosciuszko. Výrazně však zejména podpořila chovný program paropuchy corroboree v Zoos Victoria – rozšíření chovných prostor v Melbourne Zoo a Healesville Sanctuary –, dále výzkum zaměřený na přežívání vajíček a metodu asistované reprodukce a konečně výzkum genetické odolnosti vůči chytridiomykóze. Paropucha corroboree měří jen 2,5 až 3 cm Foto: Jiří Bálek 6 Chovné zázemí pro paropuchy corroboree v Melbourne Zoo Národní park Kosciuszko dva roky po požárech… Foto: Jiří Bálek Foto: Miroslav Bobek 7 Znovu vybudované „přírodní útočiště“ pro paropuchy corroboree v Národním parku Kosciuszko Foto: Miroslav Bobek Zoos Victoria Zoos Victoria 120 000 AUD 180 000 AUD (1 968 708 Kč) (3 016 302 Kč) na rozšíření a obnovu přírodních útočišť a chovných prostor in situ v Mt. Kosciuszko pro kriticky ohroženou paropuchu corroboree na posílení chovného programu paropuchy corroboree a její následný návrat do přírody 8 Vakoplch trpasličí (Burramys parvus) je endemitem Australských Alp. Jako jediný australský vačnatec se vyskytuje ve vysokohorských polohách. Váží v průměru jen asi 45 gramů a žije skrytě v suťových polích. Asi proto mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy byl nejprve roku 1895 popsán na základě fosilních nálezů a až mnohem později, roku 1966, se podařilo najít prvního živého jedince. Vakoplch trpasličí je však výjimečný ve více ohledech, například upadá do zimního spánku. V seznamu EDGE, který kombinuje míru ohrožení a evoluční výjimečnost jednotlivých živočišných druhů, je mezi savci na 5. místě, tedy výš než třeba nosorožci. Patří ke kriticky ohroženým druhům; ještě před požáry se jejich početnost ve volnosti odhadovala na přibližně 2 500 dospělých jedinců. Vzhledem k tomu, že požáry postihly velkou část území, na kterém se tento druh vyskytuje, toto číslo ještě kleslo. Populace vakoplchů trpasličích jsou vedle požárů pod tlakem tří faktorů. Jedním je vznik lyžařských resortů a rozvoj infrastruktury – proto se pro vakoplchy budují například „tunely lásky“, aby samci tohoto nepočetného druhu mohli pod silnicí podběhnout k samičkám. Druhý, ještě větší problém je, že téměř vymizely můry druhu Agrotis infusa, které jsou významnou složkou jejich potravy. Dříve pravidelně přilétaly každé jaro a léto do vyšších poloh, kde tvořily až třetinu jídelníčku vakoplchů. V uplynulých letech však jejich stavy dramaticky klesly. Vakoplši se tak dostávají do špatné kondice, a dokonce většina samic přichází o své vrhy. Australští ochránci přírody proto vyvinuli náhradní potravu a začali se pokoušet vakoplchy ze speciálních automatických zásobníků přikrmovat. Třetí velká rána jsou změny klimatu – vakoplši nepřežívají vysoké letní teploty a dříve se probouzejí ze zimního spánku. Ve spolupráci s PANGEA Research Centre a prostřednictvím Secret Creek Sanctuary jsme se rozhodli podpořit bezprecedentní projekt translokace tohoto malinkého tvora do nížinných vlhkých lesů, tedy do obdobného prostředí, v jakém vakoplši žili před milióny let. Měli by zde mít dostatek potravy a nebudou muset podstupovat zimní spánek. V rámci projektu bude zajištěn chov vakoplchů, jejich výzkum, důsledná aklimatizace na zdroje z míst plánovaného vypouštění a následně samotné vypuštění do nové lokality. Chovnou a reintrodukční stanici jsme slavnostně otevřeli na Velikonoce 2022. POSLEDNÍ ŠANCE PRO VAKOPLCHA TRPASLIČÍHO: STĚHOVÁNÍ Z HOR 9 Vakoplch trpasličí v lidské péči Healesville Sanctuary Prostředí obývané vakoplchem trpasličím v Australských Alpách Foto: Miroslav Bobek Foto: Miroslav Bobek 10 Chovné zařízení v Secret Creek Sanctuary, které fi nancovala Zoo Praha Vakoplch trpasličí v chovném zařízení v Secret Creek Sanctuary Foto: Miroslav Bobek Foto: Miroslav Bobek 11 Jedno z míst v Secret Creek Sanctuary, kde by vakoplši trpasličí měli být vypouštěni Foto: Miroslav Bobek Secret Creek Sanctuary 190 000 AUD (3 187 155 Kč) 12 NA POMOC KLOKANÍMU OSTROVU Silně zdevastován požáry byl i Klokaní ostrov, který bývá označován jako australské Galapágy. Nachází se pouhých 12 kilometrů od pobřeží Jižní Austrálie a je domovem hned několika endemických druhů, jako je například kriticky ohrožená vakomyš Aitkenova (Sminthopsis aitkeni), ale také populace koalů, která na rozdíl od těch pevninských není napadena a ohrožena zhoubnými chlamydiemi. Odhaduje se, že z původní padesátitisícové populace koalů přežila polovina. Obecně, zvířata, která přežila, oheň připravil o přirozený úkryt a mohla by se tak stát snadnou obětí predátorů, zejména zdivočelých koček. Důležitá je proto výstavba plotů, plůtků či ohradníků kolem oblastí, z nichž se za velkého úsilí podařilo tyto nepůvodní druhy vymýtit. Nezastupitelnou úlohu měly také tunely, které spojují části nespálené vegetace, aby se drobní živočichové – zejména vakomyši Aitkenovy – mohli pohybovat krajinou, hledat si nová útočiště a zároveň být v bezpečí před predátory. Tunely instalované v místech výskytu vakomyši Aitkenovy na Klokaním ostrově Foto: Miroslav Bobek 13 Kromě jiného jsme na Klokaním ostrově podpořili také opatření proti šíření fytoftorové kořenové hniloby Foto: Miroslav Bobek Kangaroo Island Land for Wildlife Zoos South Australia (Adelaide Zoo) 95 000 AUD 50 000 AUD (1 508 249 Kč) (789 390 Kč) na ochranu ohrožených druhů postižených požáry na Klokaním ostrově, např. vakomyši Aitkenovy, bandikuta krátkonosého, ježury ostrovní nebo varana Rosenbergova na první pomoc zvířatům postiženým požáry, veterinární péči a rehabilitaci na Klokaním ostrově 14 Rezervace Mt. Rothwell se nachází necelou hodinu jízdy autem od Melbourne. Na ploše 453 hektarů obehnaných ploty zde našla útočiště většina populace jižních klokanů skalních (Petrogale penicillata) či významná část kontinentální populace bandikuta Gunnova (Perameles gunnii) a kunovce tečkovaného (Dasyurus viverrinus). V zásadě jde o ostrov, kde jsou původní a dnes již ohrožené druhy australské fauny chráněny před liškami a kočkami, které pro ně představují smrtelné nebezpečí. Na rozdíl od mnohých jiných rezervací měl však Mt. Rothwell to štěstí, že ho požáry na přelomu let 2019 a 2020 nepostihly. Naopak mohl přijmout zvířata odjinud, čímž se počet jižních klokanů skalních v této lokalitě zvýšil na sto padesát – to je naprostá většina zbývajících jižních klokanů skalních. Zoo Praha přispěla fi nančními prostředky nejen na rozvoj rezervace Mt. Rothwell – zejména zlepšení její protipožární ochrany – ale také na oplocení dalšího území, které je určeno zejména pro jižní klokany skalní: nové rezervace Mt. Rose. Dále přispívá na záchranu jižních klokanů skalních prostřednictvím Zoos Victoria. Jižní klokan skalní v Mt. Rothwell Foto: Miroslav Bobek NEZBYTNÉ PLOTY A ZÁCHRANA JIŽNÍCH KLOKANŮ SKALNÍCH 15 Traktor s příslušenstvím pořízený do Mt. Rothwell Oplocení rezervace Mt. Rose Foto: Miroslav Bobek Foto: Miroslav Bobek Mt. Rothwell Mt. Rothwell Zoos Victoria 82 000 AUD 85 000 AUD 110 000 AUD (1 291 935 Kč) (1 418 336 Kč) (1 820 459 Kč) na prevenci proti požárům a nezbytné nástroje pro boj s nimi na založení Mt. Rose Sanctuary (Widgewah Conservation Reserve) a výstavbu plotů na vylepšení a rozšíření chovných prostor v rámci Healesville Sanctuary, na podporu přírodního výběhu v Národní rezervaci Tidbinbilla a další terénní průzkumy možných dalších translokací 16 Kriticky ohrožená krátkokrčka hnědavá (Pseudemydura umbrina) je jedním z nejvzácnějších australských plazů, ne-li nejvzácnějším. Tato malá sladkovodní želva dorůstající do délky pouhých 15 cm se vyskytuje pouze v bezprostředním okolí města Perth. Je nejmenším druhem australských želv, zato se údajně může dožít i sta let. Pohlavní dospělosti dosahuje v 10 až 15 letech života a samice jsou plodné ještě dalších 60 let. Je to také jediný druh australské sladkovodní želvy, která si vyhrabává hnízdo předními končetinami (ostatní druhy hrabou zadními). Až do poloviny 20. století se soudilo, že je již více než sto let vyhynulá, dokud nebyla znovuobjevena roku 1953. Od té doby je však její osud stále na vlásku. V roce 1987 zbývalo v přírodě posledních 37 jedinců, kteří obývali jedinou rezervaci o velikosti zhruba osmi hektarů. Díky úspěšnému chovu v lidské péči však postupně začalo být možné vracet je do přírody. Bohužel jedna z klíčových lokalit byla fatálně poškozena požáry… Zoo Praha spolupracuje se Zoos South Australia, které fi nancovala inkubátor pro odchov krátkokrček hnědavých. Jedno z mláďat krátkokrčky hnědavé, která byla odchována v inkubátoru od Zoo Praha Foto: Zoos South Australia Zoos South Australia (Adelaide Zoo) 11 375 AUD (194 008 Kč) INKUBÁTOR PRO ZTRACENOU ŽELVU 17 NA POMOC ĎÁBLŮM MEDVĚDOVITÝM Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii), známý též jako tasmánský čert, je od vyhubení vakovlka největší dravý vačnatec. V současné době již žije pouze na Tasmánii. Na Tasmánii, kde na ně lidé pohlíželi jako na škůdce domácích zvířat, byli ďáblové hubeni až do roku 1941, kdy je vláda začala chránit. Dnes je ďábel medvědovitý ofi ciálním zvířecím symbolem Tasmánie. I přesto je jeho existence ohrožena, tentokrát kvůli neléčitelné rakovině obličeje (DFTD – devil facial tumour disease). Tato nemoc se od roku 1996 šíří ostrovem a v obrovské míře decimuje ďábly po celé Tasmánii. Rakovinné buňky se přenáší z nemocného na zdravého jedince kousnutím a obvykle jej do půl roku zahubí. Na některých místech Tasmánie poklesla početnost ďáblů během 20 let až o 95 %. Zoo Praha chová ďábly medvědovité od roku 2019. Již dříve však začala podporovat jejich ochranu. Ďáblové medvědovití v Zoo Praha Foto: Petr Hamerník B. 18 ĎÁBELSKÉ ÚTOČIŠTĚ NA MARIINĚ OSTROVĚ Zoo Praha se podílí na ochraně zbývající populace ďáblů medvědovitých. Tento projekt spočívá v podpoře managementového programu, jehož cílem je zachovat trvalou a funkční populaci ďáblů medvědovitých ve volné přírodě. „Save the Tasmanian Devil Program“ byl založen jako iniciativa australské a tasmánské vlády v roce 2003 na základě národního workshopu specialistů zabývajícího se poklesem početnosti ďáblů medvědovitých v důsledku onemocnění DFTD. Odpovědným vládním orgánem tohoto programu je DPIPWE (Department of Primary Industries, Parks, Water and Environment). Jedním z klíčových projektů DPIPWE je introdukční projekt na ostrově Maria Island u východního pobřeží Tasmánie, kde byla zřízena záložní populace. Celý ostrov, mající rozlohu 20 km2 , je chráněný coby národní park. Ďáblové zde původně nežili, takže sem nemoc ani nepronikla. Hlavní náplň a cíle tohoto projektu jsou následující: ■ monitoring zdravé populace ďáblů medvědovitých na ostrově ■ udržování genetické diverzity populace ďáblů medvědovitých ■  udržování jejich volně žijící populace ■  kontrola ekologických vlivů, které působí na redukovanou populaci v jejich přirozeném areálu ■  zdrojování zdravých jedinců pro případné repatriace do jiných oblastí Tasmánie Prostředí, které ďáblové medvědovití obývají na Mariině ostrově Foto: Miroslav Bobek 19 Erodované pískovce na břehu Mariina ostrova Tasmánský „ambassador“ ďáblů medvědovitých Dave Schaap kontroluje na Mariině ostrově fotopast Foto: Miroslav Bobek Foto: Miroslav Bobek Department of Primary Industries, Parks, Water and Environment (DPIPWE) 99 092 AUD (1 706 825 Kč) na program managementu populace ďábla medvědovitého na ostrově Maria Island na Tasmánii (údržba fotopastí, provoz projektových vozidel, provozní náklady, translokace apod.) 20 NEJEN ĎÁBELSKÉ PIVO Pivem – ale nejenom pivem – na pomoc ďáblům, tak by se dala zjednodušeně popsat další iniciativa Zoo Praha, která cílí na ochranu těchto unikátních vačnatců. Jejím hlavním hybatelem je chovatel David Vala. Byl to on, kdo se rozhodl využít našeho chovu ďáblů k tomu, abychom podpořili vývoj vakcíny proti rakovině tváře, která je sužuje. David Vala nabízí hned dva způsoby, které umožňují zájemcům seznámit se zblízka s našimi ďábly medvědovitými. Jednak jde o „Setkání s ďábly“ – jejich komentované krmení při západu slunce –, jednak o program „Chovatelem na půl dne“, během kterého si lidé v zázemí Darwinova kráteru zkoušejí práci chovatele na vlastní kůži. Veškerý výtěžek směřuje na sbírkové konto „Pomáháme jim přežít“. S těmito aktivitami souvisí spolupráce Zoo Praha a malého plzeňského pivovaru Raven, v jejímž rámci vznikl set čtyř různých piv pojmenovaných po „pražských“ ďáblech. Z každého prodaného setu piv putuje 100 Kč opět na sbírku „Pomáháme jim přežít“. Kromě piva nabízí Zoo Praha i další předměty s ďábelskou tematikou. Na základě jmen chovaných ďáblů, která spojuje motiv koření, vznikla jedinečná kuchyňská řada – zástěra, sešit na recepty, samolepky na koření aj. – vše opět s charitativním přesahem. Komentované krmení ďáblů při západu slunce má neopakovatelnou atmosféru Foto: Oliver Le Que 21 Po boku Davida Valy se kdokoli může stát na půlden chovatelem v Darwinově kráteru Foto: Petr Hamerník Ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek (vpravo) a chovatel David Vala představují Ďáblovo pivo vyráběné z tasmánského chmele. Část výtěžku z jeho prodeje jde na podporu vývoje vakcíny proti rakovině tváře ďáblů medvědovitých Foto: Petr Hamerník University of Tasmania 30 927 AUD (520 522 Kč) na vývoj vakcíny pro ďábly medvědovité, jejichž volně žijící populace je sužována infekčním onemocněním rakoviny tváře Celkem se na ďábly vybralo 782 943 Kč (k 30. červnu 2022) 22 C. STRAŠILKY HUMŘÍ, JEJICH ZNOVUOBJEVENÍ A ZÁCHRANA Dne 15. června 1918 uvízl parník SS Makambo na mělčině Ostrova lorda Howea a z jeho paluby unikly krysy, které se staly zkázou pro místní endemickou faunu i fl óru. Mimo jiné během několika let zcela zlikvidovaly velké nelétavé strašilky (Dryococelus australis), které obyvatelé ostrova označovali jako „stromové humry“ – proto české jméno strašilka humří. Tento hmyz je velký nejen svými rozměry, ale má i velký genom a je s ním spojen i velký příběh. Strašilka humří byla po celá desetiletí považována za vyhubenou, až v 60. letech našli jeden mrtvý exemplář čirou náhodou horolezci, kteří zlézali Ballovu pyramidu, strmý útes tyčící se z oceánu. Ještě dlouho ale trvalo, než bylo možné odebrat živé jedince. Událo se to roku 2003 a pouze dva páry z Ballovy pyramidy se staly zakladateli chovu v lidské péči. Ten se podařilo zvládnout, problémem však byl malý počet zakládajících jedinců. V roce 2017 proto na Ballovu pyramidu podnikli sběratelskou výpravu pracovníci Australského muzea. Podařilo se jim objevit 17 strašilek humřích, a protože měli povoleno odebrat nanejvýš 10 procent zdejší populace, odváželi si nakonec jednu jedinou samičku… Zoo Praha se do záchrany strašilek humřích zapojila fi nancováním jejich genetického výzkumu, který má ukázat cestu, jak s nimi dále chovatelsky pracovat i jak přistoupit k jejich budoucí reintrodukci na Ostrov lorda Howea. Pražská zoo nyní také aspiruje na jejich chov. Strašilka humří v Melbourne Zoo Foto: Miroslav Bobek 23 Dóza s vajíčky strašilky humří Přenášení nymf strašilky humří na živnou rostlinu Foto: Miroslav Bobek Foto: Miroslav Bobek 24 Jedno z chovných zařízení pro strašilky humří v Melbourne Zoo Foto: Miroslav Bobek Zoos Victoria 36 535 AUD (640 000 Kč) na záchranu unikátní a kriticky ohrožené strašilky humří v Austrálii (náklady na výzkum, laboratorní vybavení a práce v terénu

Austrálie

Označeno pod: ,

Back to top