Náměsíčná komedie aneb kankán u svobodného mládence.

Náměsíčná komedie aneb kankán u svobodného mládence.

Sedmá premiéra šedesáté osmé divadelní sezony Divadla pod Palmovkou ( původním názvem The Bedtime Story) vznikla podle krátké povídky Seana O ́Caseyho z roku 1933 nazvané Chci ženskou. Povídka byla původně určena pro tehdy významný feministický, literární a politický týdeník Time and Tide. Horliví tiskaři vrátili vysázený obtah povídky s tím, že ji považují za nepublikovatelnou pro nemravnost a nemorálnost a povídka tak nikdy nevyšla. V roce 1951, osmnáct let po odmítnutí povídky Chci ženskou časopisem Time and Tide, se O ́Casey k tomuto dílku vrátil, radikálně jej přepracoval a převedl do podoby jednoaktové divadelní frašky s groteskními prvky. Pod názvem Penzion pro svobodné pány (1951, Bedtime Story) je v našich zemích hra známá ve výborné variaci Jiřího Krejčíka, který ji u nás proslavil především díky svému stejnojmennému filmu (1967) a legendární inscenaci v Činoherním klubu (1965 a 1975) s hvězdným obsazením-Abrhám, Janžurová, Hrzán.

Divadlo pod Palmovkou se jako první české divadlo vrátilo k původnímu originálnímu textu Náměsíčné komedie (v našich veřejných knihovnách překvapivě nebyl až dosud k dispozici) v překladu Jiřího Joska. Inscenace se nechala inspirovat obrovskými možnostmi původního O ́Caseyho textu a přináší příhodu jedné pozdní noci a časného rána na jeviště v současném jevištním jazyce.

Komedie o noční dámské návštěvě v bytě pro staré mládence, kam dámské návštěvy v žádném případě nesmějí, byla autorem zasazena do Dublinu počátku třicátých let minulého století. Je vystavěna po vzoru klasických situačních komedií. Nemajetný svobodný mládenec John Mulligan pozve do pronajatého bytu v penzionu střeženém přísnou slečnou Mossieovou dívku Angelu, se kterou prožije noc plnou vášně. Ve chvíli, kdy má brzy ráno Angela byt diskrétně opustit, se však vše nečekaně zkomplikuje a vyvine v sérii až neuvěřitelně bizarních situací na téma „jak dostat ženu včas z postele“. Komediální a v mnohém modelový souboj mužského a ženského pohlaví, ve kterém má zdánlivě iracionálně a bezstarostně se chovající žena nad mužem fatálně navrch a John trpící výčitkami a nucený okolnostmi „hrát o čas“ i vlastní čest nakonec prohrává. Do tohoto příběhu navíc vstupují také další postavy, jako je již zmíněná slečna Mossieová, která nesmírně úzkostlivě a přísně dbá na to, aby její nájemníci vedli správné a ctnostné životy, ve kterých samozřejmě není pro erotiku a vlastně ani jakékoliv porušení bigotního pořádku a řádu žádné místo. Mulliganův spolubydlící nájemník Daniel Halibut se v nejméně vhodnou chvíli vrací rozjařený z plesu a samozřejmě způsobí podivuhodný chaos.

Mulliganova snaha utajit dívčí návštěvu před slečnou Mossieovou a uchránit tak svou čest (Mulliganovi hrozí vyhazov ze zaměstnání, pokud by se o jeho nočním dobrodružství dověděl jeho nadřízený) nakonec vyústí v nečekaný závěr a zanechá Mulligana chudšího o svěřené peníze, prstýnek, kabát, deštník a další předměty, o které jej s odzbrojující samozřejmostí připraví Angela. Důležitým motivem v O ́Caseyho hře a součástí jejího vyústění je náměsíčnost,

Jedná se o poruchu spánku, kterou údajně trpí až pět procent dospělých. Sean O ́Casey využil ve své hře náměsíčnost originálním způsobem, když ji použil jako symbol nemocné, různými předsudky, pokrytectvím a bigotní morálkou sešněrované společnosti, která brání nejpřirozenějším lidským potřebám, přirozenosti a radosti. John Mulligan, který je vlastně jediným normálně se chovajícím obyvatelem penzionu slečny Mossieové s těmi nejnormálnějšími lidskými tužbami a potřebami, je v závěru hry označen za náměsíčného a jako takový je obrazně i doslova sešněrován do svěrací kazajky necitlivě, agresivně a v podstatě antilidsky jednajícími postavami vedenými slečnou Mossieovou. Inscenaci režíroval absolvent DAMU bulharský režisér Nikolaj Penev, který je též autorem 2 knih a držitelem národních a mezinárodních cen za divadlo i literaturu. V hlavní roli se skvěle vyřádil Jan Hušek,  Halibuta zahrál Radek Valenta, který složil i hudbu. S rafinovanou lehkostí se vžila do role Angely Lenka Langová. Výborný výkon podává i Marcela Nohýnková jako přísná náměsíčná majitelka penzionu slečna Mossieová. Standardně dobré výkony podali ostatní herci. Magdalena Wronková, Pavel Skřípal, Václav Vostarek a Richard Šírek. Režisér Penev k práci v divadle říká:

Možná jsem pověrčivý nebo mám takové retro uvažování, ale myslím si, že když kromě těch běžných profesionálních vztahů vznikne něco nad ně, a to se myslím na zkouškách podařilo, něco jako přátelský vztah, tak je ta radost z té tvorby potom větší. Chtěl bych proto pochválit herecký soubor za pokoru a přízeň, kterou mají k umění. Protože ti lidé se opravdu do práce vkládají tvůrčím způsobem a nedívají se na hodinky, což považuju za krásné.“

Na závěr dodám, že jsem měl obavy zda nebudu srovnávat legendární Krejčíkovu inscenaci s tímto představením. Nyní mohu říci, že jsem při návštěvě představení byl tak zaujat výkony herců, že jsem nevzpomínal. Komedii proto doporučuji ke zhlédnutí, stojí to zato.

Jaromír Hampl

Označeno pod: ,

Back to top