„Národní školství“ za první československé republiky

„Národní školství“ za první československé republiky

Publikoval Alžběta I. Voglová

Národní školství“ za první československé republiky

Na knižním trhu se objevuje vyjímečná kniha „Národní školství za první Československé republiky“ z nakladatelství Academia (edice První republika), a to díky spolupráci Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a Technické univerzity v Liberci. Zaměřuje se na vývoj vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol. Kniha zkoumá „národní“ školství jako prostředek řešení národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu za první republiky.

Vyjímečná kniha byla pokřtěna za přítomnosti autorů, doc. PhDr. Tomáše Kaspera, PhD., doc. PhDr. Dany Kasperové, PhD., PhDr. Markéty Pánkové a bývalý ministr školství Dr. Stanislav Štech.

Chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické diskuse učitelské veřejnosti, která se sdružovala v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích. Kniha „Národní“ školství za první Československé republiky zaměřuje pozornost na reformu vzdělávacího systému, vnitřního chodu škol a na otázku postavení žáka ve škole. Autoři zkoumali vzdělávací a výchovné cíle, vyučovací metody a také pomůcky v tehdejších školách. Stranou výzkumu nezůstalo vzdělávání tělesně a mentálně postižených, školy pro krajany v zahraničí, ani školy zřizované pro emigranty a další cizince v ČSR. Národní školství je zkoumáno jako prostředek řešení národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu za první republiky. Publikace zároveň otevírá diskusi na téma výchovy v demokratickém státě a také téma vztahů školy a církve.

V měšťanských školách plnila povinnou školní docházku většina meziválečné populace Československa. Povinná školní docházka byla osmiletá a děti ji měly nastupovat v šesti letech. Školní docházku zahajovali žáci a žákyně v obecné škole, která měla pět ročníků. Po jejím absolvování mohli přejít na měšťankou školu, která byla tříletá s nepovinným čtvrtým ročníkem ( ale ten nebýval zaveden na každé měšťanské škole). V řidčeji osídlených venkovských oblastech nemusela být měšťanská škola zřízena, proto mohly tehdy existovat i osmileté obecné školy, kde děti mohly splnit zákonem stanovenou povinnou školní docházku. Na obecných a měšťanských školách se neplatilo školné, žáci si však museli hradit sami nákup učebnic, sešitů a psacích potřeb. Při většině škol ovšem existovaly podpůrné spolky pro chudé žáky, financující jim nákup učebnic, které pak žákům půjčovaly. Na obecné a měšťanské školy navazovaly takzvané školy pokračovací či školy odborné, hospodářské atd.

Po pětiletém nižším stupni obecné školy mohli žáci s výborným prospěchem také přejít na střední školu – osmileté gymnázium nebo sedmiletou reálku. V případě, že nedosahovali výborného prospěchu, museli se podrobit přijímací zkoušce. Snahou první republiky bylo zvyšovat počet žáků navštěvujících gymnázia či reálky. Současně bylo snahou státu a zejména odborné pedagogické veřejnosti, aby při přestupu na nižší střední školu šlo o žáky se studijními předpoklady, nikoli jen o žáky ze sociálně silnějšího prostředí.

Učitelské ústavy připravovaly učitele a učitelky obecných a měšťanských škol nebo nižšího stupně gymnázií a reálek. Studium trvalo čtyři roky a bylo ukončeno zkouškou učitelské dospělosti, která však nebyla ekvivalentem maturity ze středních škol, a neopravňovala proto ke studiu na vysokých školách.

Publikace je výsledkem dlouhodobé a systematické spolupráce v oblasti dějin a školství dvou týmů – Národního pedagogického muzea a knihovny J.A. Komenského v Praze a Technickou univerzitou v Liberci.