Opět pražské stavební předpisy, a co dál z pohledu odborníků ČKAIT v roce 2016 .

Opět pražské stavební předpisy, a co dál z pohledu odborníků ČKAIT v roce 2016  .

ČKAIT připravila setkání novinářů a odborníků v sídle ČKAIT nad problémem nařízení č. 10/2016 hlavního města Prahy (tzv. pražských stavebních předpisů), kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze platných s účinností od 1. 8. 2016, aby pomohla vyřešit problém zejména technických požadavků na stavby v Praze. Nařízení bylo schváleno bez možnosti uplatnit připomínky. ČKAIT upozorňovala na nedostatky návrhu předpisu 7. 10. 2015, pražští politici na naše odborné připomínky nereagovali.

Schválené nařízení č. 10/2016 převážně kopíruje nedostatky původního nařízení č. 11/2014, jehož účinnost byla pozastavena Ministerstvem pro místní rozvoj ČR z důvodu chybějící notifikace, dále z důvodů nedostatečného zajištění ochrany zdraví a životního prostředí a bezpečnosti při užívání staveb.

Ing. Ladislav Bukovský uvádí hlavní negativní dopady předpisů, i po jejich úpravě, schválené v květnu 2016:

  • Nařízení řeší pojmy územního plánování a územního řešení, které by měly být součástí územního plánu, zavádí nejednoznačné regulativy určující prostorové limity staveb. Používá nejednoznačné požadavky pojmů „zpravidla“, „obvykle“ či „přiměřeně“. Zavádí nejednoznačné výškové regulativy, nejednoznačnost požadavků vytváří podmínky pro možné korupční jednání stavebníků i dalších osob.

  • Byla zavedena nejednoznačná pravidla pro vymezování veřejných prostranství a jejich kvalitativní standard. Direktivně požaduje budování zahuštěného města bez ohledu na potřeby obyvatel a lokality.

  • Oproti vyhlášce č. 268/2009 Sb., která stanoví obecné technické požadavky v České republice, byly bez důvodu zrušeny či významně pozměněny definice, které jsou z hlediska plnění základních požadavků na stavby závažné. Jedná se např. o definice stavby pro obchod, výrobu a skladování, odlišná definice havarijní jímky atd.; došlo k bezdůvodnému snížení některých požadavků na bezpečnost a minimální kvalitativní standard staveb.

  • Byly významně omezeny požadavky na vlastnosti stavebních konstrukcí, s výjimkou těch, které byly výslovně dodatečně požadovány Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

  • Byly zrušeny požadavky pro vybrané druhy staveb – na stavby pro obchod, výrobu a skladování, ubytování, školská a tělovýchovná zařízení, servisy a opravny motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot.

  • Paragraf 85 odst. 2 legalizuje použití dokumentace zpracované podle nařízení č. 11/2014, jehož účinnost byla MMR ČR pozastavena z důvodu vadnosti a i z důvodu, že předpis nebyl notifikován, tedy jej lze zpochybnit.

Nařízení je zmatečné ve vztahu ke stavebnímu zákonu a jeho prováděcím předpisům. Nerespektuje pojmy definované stavebním zákonem, který provádí, a pojmy prováděcích předpisů stavebního zákona, které jsou vzájemně konzistentní. S některými pojmy a definicemi stavebního zákona přitom pracují další právní předpisy (např. rodinný dům), daňové, finanční, energetické aj. Nařízení zavádí zbytečné pojmy, jako např. individuální bydlení, odlišné definice podkroví a podkrovního podlaží.

Nařízení by mělo zachovat stejný přístup k technickým normám a používání odkazů na „normové hodnoty“ jako další stavební předpisy (vyhlášky č. 268/2009 Sb., 398/2009 Sb., 23/2008 Sb. a 104/1997 Sb.); současný sjednocený odkaz na vybrané normové hodnoty v § 84 je zmatečný a nedostatečný, vychází z určených norem nebo jejich částí oznámených ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, tyto však dosud nebyly publikovány.

Nepřesné převzetí vybraných dílčích ustanovení českých technických norem vytržených z kontextu celého znění normy (jak věcných a technických, tak i terminologických ustanovení) do nařízení zakládá mnohé zásadní problémy – např. jsou uvedeny pouze autory zřejmě náhodně vybrané požadavky, nikoliv však postupy, jak tyto požadavky ověřit či změřit, nebyly vybrány požadavky zřejmě omezující ekonomickou efektivitu některých developerských projektů.

Za zásadní považujeme, aby byl přístup k technickým normám a odkazy na normové hodnoty řešeny shodně ve všech prováděcích předpisech stavebního zákona.

Po podrobném rozboru lze konstatovat, že nařízení č. 10/2016 ve znění schváleném Radou hl. m. Prahy dne 27. 5. 2016 omezuje i požadavky na bezpečnost a kvalitativní vlastnosti staveb, zejména:

  • § 45 odst. 1 požaduje při navrhování bytů proslunění minimálně 80 % navrhovaných bytů, tedy u 20 % bytů je přípustné ignorovat požadavky na přístup přímého slunečního záření do bytů. To znamená významné snížení přístupu denního světla do bytů, a to jak v centru, kde by to bylo v některých případech ještě pochopitelné, ale i na periferii, kde není k tomuto omezení jakýkoliv důvod (kromě ekonomiky developerských projektů).

  • § 45 odst. 7 bezdůvodný požadavek na součet ploch okenních otvorů, vycházejících ze skladebných rozměrů oken. Řádné denní osvětlení lze zajistit i menšími okny (záleží na velikosti místnosti, tloušťce stěny, podílu neprůsvitných konstrukcí v okně, vnějším stínění aj.). Samotná velikost okna osvětlení negarantuje, ani k tomu není nezbytnou podmínkou. Požadavek je zbytečný.

  • § 17 odst. 6 – nepřípustné umístění svodidel s výjimkou rychlostních komunikací – tedy např. v Holečkově ulici, v serpentinách mohou padat auta ze svahu, nebo bude nutno tato svodidla odstranit?

  • § 17 odst. 7 – nepřípustné umístění protihlukových stěn a valů v zastavitelném území, proč toto omezení na periferii? To se mají odstranit protihlukové stěny a valy u bytových domů např. u Evropské v Praze 6?

  • § 44 odst. 1 – snížení světlé výšky obytných místností až na 2,4 m v kombinaci s omezeným požadavkem na větrání vytváří riziko rozvoje plísní a významně zhoršuje kvalitu staveb a hygienické podmínky ve stavbách.

  • § 44 odst. 3 – užívá neznámý a nedefinovaný termín podkrovní podlaží, chybí však zcela požadavek na výšku podkrovních místností.

  • Zcela chybí technické požadavky na výplně otvorů a lehké obvodové pláště.

  • § 46 odst. 1) – požadavek na větrání obytných a pobytových místností je nedostatečný, menší než ve vyhlášce č. 268/2009 Sb.

  • § 56 schodiště obsahuje požadavky značně odchylné od požadavků vyhlášky č. 268/52009 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V čl. 6 přílohy 1 např. připouští ve stavbách individuálního bydlení a pro rekreaci šířku schodišťového stupně v odůvodněných případech snížené až na 0,18 m, z čehož vyplývá přípustná výška stupně 23,5 cm; v těchto stavbách a bytech může být schodiště široké 0,75 m, a to ještě omezené madlem či zábradlím o 0,1 m, tedy zůstane průchozí šířka 0,65 m.

  • § 64 ochrana před bleskem je definována natolik obecně, že ji bude nutno zřídit ve všech domech, i tam, kde to není nezbytné, chybí požadavky na výpočet řízení rizika a na zřízení základového zemniče.

  • Předpisy neobsahují specifické požadavky pro stavby pro obchod, ubytovací zařízení, pro skladování, garáže, opravny motorových vozidel, servisy, stavby školských a tělovýchovných zařízení.

  • Předpisy neobsahují dostatečné požadavky na konstrukce a jejich funkční detaily.

  • Chybí požadavek na výšku podlahy obytných místností nad terénem v okolí domu a na výšku podlahy nad hladinou podzemní vody, a to ani odkazem na určené nomy. Nerespektování této zásady je dle dlouholetých zkušeností jednou z hlavních příčin pronikání vlhkosti do chráněných konstrukcí podlah v takových bytech.

Předpisy dále omezují požadavky na parkování v domech a na pozemcích staveb, a to i na periferii, požadavky na parkování vychází z účelově vymyšlené a nekorektně specifikované hrubé podlažní plochy, která není v korelaci s počtem uživatelů ani s počtem např. bytových jednotek, tedy není v jednoznačné korelaci s nezbytnými parkovacími prostory. Požadavek však přináší významné úspory developerům.

Předpisy nereflektují komplexní požadavky na úspory energie a energetickou náročnost staveb, a to zejména u staveb financovaných z městského a státního rozpočtu.

Schválené nařízení č. 10/2016 vytváří bariéry v podnikání, přinese značné komplikace projektantům a stavbyvedoucím v důsledku nekompatibility se stavebními a dalšími právními předpisy, zejména z hlediska jejich odpovědnosti za stavby. Mnohá ustanovení, omezující zejména bezpečnostní a kvalitativní standardy, mohou přinést velké úspory developerům, poškodí však občany jako spotřebitele a uživatele staveb, zejména osoby hendikepované.

Došlo k bezdůvodnému snížení či k úplnému zrušení některých požadavků na konstrukce, na bezpečnost a kvalitní standard. Nový občanský zákoník staví z hlediska odpovědnosti výše odborníka než zákazníka jako spotřebitele (a spotřebitelem, v právním významu tohoto slova, je stavebník, resp. vlastník rodinného domu nebo bytové jednotky).

Vzhledem ke skutečnosti, že odpovědné osoby v administrativě a ve vedení města Prahy nejsou schopny zajistit smysluplný technický předpis pro stavby, doporučujeme našim členům, autorizovaným osobám, které zodpovídají za návrhy a provedení staveb:

  • I v Praze je nutno respektovat základní technické požadavky na stavby platné v celé ČR, jako požadavky ochrany veřejného zájmu s ohledem na odpovědnost profesionálů podle občanského zákoníku. Nezbytné úlevy přípustné podle nařízení č. 10/2016 užívat v návaznosti na umístění stavby v památkové zóně či na sídlišti či periferii Prahy; to neplatí pro minimální standard požadavků na bezpečnost a zdravé životní podmínky ve stavbách.

Musíme zdůraznit, že naše připomínky jsou vyvolány i skutečností, že Magistrát hl. m. Prahy zcela opominul připomínky odborníků i připomínky městských částí Prahy a dalších zainteresovaných erudovaných osob.

Ing. Ladislav Bukovský, předseda oblasti ČKAIT Praha, předseda technické komise ČKAIT, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby a zkoušení a diagnostiku staveb, znalec v oborech stavebnictví, projektování a technické obory různé, lbukovsky@ckait.cz

Pražské stavební předpisy, a co dál z pohledu odborníků ČKAIT v roce 2016

22. 6. 2016

Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT

Autorizovaný inženýr v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství a v oboru městské inženýrství

Úvodní a závěrečné slovo na tiskové konferenci

Vykonával funkci hlavního inženýra projektu na významných pražských stavbách technické infrastruktury a komunikací, což jsou oblasti, kterým se inženýři i architekti neradi věnují, a proto odhalil potřebu koordinace specialistů a postupně se dostal k městskému inženýrství, které dodnes

prosazuje i v rámci ČKAIT.

Ing. Ladislav Bukovský, předseda oblasti ČKAIT Praha

Autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, zkoušení a diagnostiku staveb, předseda Oblastní kanceláře ČKAIT Praha a předseda technické komise ČKAIT

Nejvýznamnější nedostatky nařízení č. 10/2016 hl. m. Prahy

Znalec Městského soudu v Praze pro obory projektování, stavebnictví

a technické obory různé, specializuje se na řešení vad a poruch staveb.

Vlastní Znaleckou a expertní kancelář Ing. Ladislav Bukovský se zaměřením na poskytování znaleckých posudků, inspekcí, poradenství  v oblasti stavebnictví, diagnostiky a provádění sanace staveb. Je společníkem Znaleckého ústavu stavebního s. r. o.

Ing. arch. Josef Smola

Autorizovaný architekt, odborný asistent na Katedře architektury

Fsv ČVUT v Praze, předseda Rady Centra pasivního domu

Udržitelnost v měřítku města… aneb co v PSP chybí

Byl dlouholetým členem a předsedou stavovského soudu České komory

architektů, je zakladatelem Centra pasivního domu. Je nezávislý architekt

s vlastním atelierem, má poradenství v oboru stavebnictví a stavebního práva.

Působí jako pedagog na ČVUT a je autorem několika populárních knih z oboru.

Dlouhodobě se věnuje problematice bydlení a má registraci několika patentů. V médiích a přednáškovou činností popularizuje aspekty energeticky úsporného bydlení, moderních dřevostaveb a zejména pasivních domů.

Ing. Jiří Šála, CSc.

Autorizovaný inženýr v oboru energetické auditorství a v oboru pozemní stavby

Energetická náročnost budov a PSP

Energetický specialista a poradce v oblastech tepelné ochrany budov a jejich energetické náročnosti, projektant, publicista, školitel, předseda redakční rady a vydavatel časopisu Tepelné ochrany budov, odborný garant konferencí a seminářů, zpracovatel norem a podkladů pro předpisy

ve svém oboru.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále ČKAIT) je profesní organizací, do jejíž působnosti patří především: dohled nad technickou kvalitou v úrovni stavebních oborů a specializací, ochrana zájmů klientů při územním plánování, projektování a výstavbě, hodnocení efektivnosti staveb a jejich bezpečnosti, spolupráce při zpracování návrhů právních předpisů týkajících se stavebnictví a jejich novel. Komora se vyjadřuje k aktuálním otázkám v oblasti stavebnictví, životního prostředí, vodního hospodářství, technické a dopravní infrastruktury. Vzdělává své členy zejména v oblasti právních předpisů, Eurokódů, bezpečnosti práce, bezbariérových podmínek v navrhování a provádění staveb. Nabízí odborníky pro výběrová řízení při zadávání veřejných zakázek a poskytuje poradenskou činnost na Stavebních veletrzích Brno a Střechy Praha. Komora prostřednictvím Informačního centra ČKAIT, s.r.o., vydává odbornou literaturu, zajišťuje rychlý informační servis, odborné semináře, vydává časopis Energeticky soběstačné budovy, spolupracuje na vydávání časopisu Stavebnictví a Tepelná ochrana budov. Komora spolupracuje se všemi stavebními a dalšími technickými fakultami v České republice. Uděluje Ceny ČKAIT za inženýrské dílo a je jedním z vypisovatelů soutěže Stavba roku.

ČKAIT je veřejnoprávní stavovská organizace, která vznikla v roce 1992 na základě zákona č. 360/1992 Sb., je samosprávnou profesní organizací s přeneseným výkonem působnosti státní správy. Členskou základnu Komory dnes tvoří více než 30 tisíc autorizovaných inženýrů a techniků, jimž byla udělena autorizace na základě úspěšného složení předepsané zkoušky odborné způsobilosti. Zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, došlo ve vybraných činnostech ve výstavbě k přenesení odborné odpovědnosti na fyzické osoby: autorizované architekty, inženýry, techniky a stavitele. Sídlo Komory je v Praze. ČKAIT navazuje na stavovskou organizaci, která byla zřízena před sto lety (1913) pod názvem Svaz českých úředně autorizovaných civilních inženýrů v Království českém.

ČKAIT je veřejnoprávní stavovská organizace, která vznikla v roce 1992 na základě zákona č. 360/1992 Sb., je samosprávnou profesní organizací s přeneseným výkonem působnosti státní správy. Členskou základnu Komory dnes tvoří více než 29 tisíc autorizovaných inženýrů a techniků, jimž byla udělena autorizace na základě úspěšného složení předepsané zkoušky odborné způsobilosti. Zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, došlo ve vybraných činnostech ve výstavbě k přenesení odborné odpovědnosti na fyzické osoby: autorizované architekty, inženýry, techniky a stavitele. Sídlo Komory je v Praze. ČKAIT navazuje na stavovskou organizaci, která byla zřízena před sto lety

Další nedostatky nařízení č. 10/2016 hl. m. Prahy

Nařízení překračuje rámec zmocnění v §194 písm. e) stavebního zákona, je v rozporu se závazným obsahem jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace ve vyhlášce č.500/2006 Sb., tím, že stanovuje podmínky pro uspořádání území, ačkoliv to náleží právě územně plánovací dokumentaci. Lze konstatovat, že nenaplňuje zmocněním vymezený obsah předpisu na „obecné požadavky na využívání území“ tedy požadavky, které by měly obsahovat pravidla pro využívání území. V části se přibližuje spíše metodice tvorby územního plánu než požadovanému právnímu předpisu –technickému dokumentu. Některé požadavky nařízení jsou dokonce ve vlastním nařízení upraveny rozdílným způsobem. Jedná se například o úpravu kapacit parkování pro jednotlivé zóny vymezené v mapové příloze nařízení s konkretizací jednotlivých částí území hlavního města Prahy ve srovnání s úpravou obdobných režimů, např. výškové regulace, kde se předpokládá jejich další vymezení v územně plánovací dokumentaci (územní plánu).

Umisťování staveb

Nařízení stanoví rozdílné povinnosti pro různé okruhy lidí – např. povinnost zachovávat odstupy staveb a pravidla pro výstavbu při hranici pozemku /§29 odst. 2 písm. c) nařízení/. Zde je činěn rozdíl v povinnostech v případě vlastníka pozemku a stavebníka jedné stavby (typické pro výstavbu rodinného domu přímo stavebníkem a budoucím vlastníkem a uživatelem stavby) a vlastníkem pozemku, který staví soubor staveb (typické developerskou pro výstavbu s následným prodejem). V prvém případě musí být požadavky čl. 29 odst. 2 nařízení týkající se odstupových vzdáleností mezi pozemky dodrženy, ve druhém případě nikoli, a to i když by se jednalo o typově shodný případ.

Náhrada části územně plánovací dokumentace

Nařízení má částečně povahu územně plánovací dokumentace (v daném případě územního plánu či regulačního plánu), která představuje jeden z nejdůležitějších instrumentů k usměrnění hospodářského rozvoje územních celků rozličné velikosti a zajištění jeho souladu s jinými důležitými veřejnými zájmy, mezi které nepochybně patří zachování kulturních hodnot či péče o ochranu životního prostředí. Proces schvalování územně plánovací dokumentace (územního plánu)se řídí odlišnými právními předpisy (proces schvalování územně plánovací dokumentace –územního plánu je upraven ve stavebním zákoně, k jeho schválení je příslušné zastupitelstvo obce)a musí mít rovněž jinou právní formu (jedná se o opatření obecné povahy dle ust. §171 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Nařízení překračuje rámec zmocnění v §194 písm. e) stavebního zákona

Prvky regulačního plánu

Nařízení v určitých ustanoveních má charakter regulačního plánu, kdy pojem „stavební čára“ není stanoven a ani zakreslen v podkladech platného ÚPn (platný do roku 2020), tímto nařízením překračují rámec kompetencí, ve vztahu k platnému Územnímu plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, který byl schválen usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999. Závazná část územního plánu je stanovena obecně závaznou vyhláškou hl. m. Prahy č. 32/1999 hl. m. Prahy, o závazné části Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, schválenou usnesením č. 1156 Rady Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 26. 10. 1999, s účinností od 1. 1. 2000, aktualizovanou následnými vyhláškami hl. m. Prahy a opatřeními obecné povahy.

Příslušné Obecné stavební úřady MČ Praha 1-22 v souladu s §13 odst. 1 SZ nemohou tento pojem aplikovat na stávající územní plán v rámci umisťování stavby, a tím se dostávají do rozporu s §90 písm. a) SZ (s vydanou územně plánovací dokumentací).

Stavební čára není stavebním zákonem ani jeho prováděcími předpisy definována. Jedná se o prvek regulace, který přísluší regulačnímu plánu. Jedině vydáním regulačního plánu se stávají závaznými pro rozhodování v území.

Schvalování staveb podle pozastaveného předpisu

V přechodném ustanovení §85 odst. 2 „obživlo“ nařízení č. 11/2014 hl. m. Prahy, které je rozhodnutím MMR ze dne 15. 1. 2015 stále pozastaveno pro jeho nezákonnost. Nařízení č. 10/2016 „ruší“ pozastavení této účinnosti a umožňuje podle tohoto potencionálně nezákonného předpisu rozhodovat. Ustanovení §169 písm. e) stavebního zákona však hl. m. Prahu k ničemu takovému nezmocňuje.

Vzhledem ke skutečnosti, že byl podán návrh k Ústavnímu soudu na zrušení nařízení č. 11/2014 hl. m. Prahy, není jasné, co nastane, pokud Ústavní soud nařízení zruší.

Ing. Ladislav Bukovský, autorizovaný inženýr

lbukovsky@ckait.cz,

Označeno pod: ,

Back to top