VÝSTAVA OBRAZŮ  ak.malíře Milana Staňka  ( * 1931 – 2015 )“ IN MEMORIAM “ bude otevřena od 24. 5. 2024 a potrvá do 13.6. 2024

Golden Ratio

Korunní 79, Praha 2

Na výstavé budou vystavené díla , průřez tvorby Milana Staňka ( profesora Vyšši odborné umělecké školy v Praze 3 ) od 70 . let do r. 2015 

Akademický malíř Milan Staněk (1931 – 2015)
Malíř, grafik, ilustrátor, sochař, pedagog. Studoval na VŠUP v Praze u F. Muziky. Jako designér a reklamní grafik pracoval pro Tuzex Praha, Skloexport, Čs. televizi, Národní divadlo a další instituce. Ve volné tvorbě se věnoval malbě, od kubisticky vnímaných krajin z konce 50. let přešel k imaginativní malbě plné symbolů, filosofického obsahu a problémů etických, humanistických, civilizačních. Věnoval se také pracím pro architekturu. Jako pedagog působil ve Zlíně a na SUPŠ v Praze.
Akademický malíř Milan Staněk vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Blízká mu byla malířská imaginace Františka Muziky, od jejíhož vlivu se po absolutoriu programově oprostil.

Staňkovými náměty jsou většinou vzpomínky na dětství a mládí prožité v Bučovicích (Bučovský zámek – 1959, Rodina – 1964, Nedělní ráno – 1967, Rodiče – 1974). Usiluje o výtvarné vyjádření individuality jedinců charakterově i vzhledově odlišných, kterým říká „kontrafigury“. Někdy je staví do konfliktu (Box – 1968, Dialog – 1969, Fotbálek v cihelně – 1974, Přelud sobectví – 1970), jindy je stylizuje jako prototypy zcela odcizených lidí, žijících vedle sebe (Iluze individualismu I – 1969, II – 1970, nebo v nadlehčené podobě – Paridův soud I-IV – 1986-1992).
V té době namaloval řadu působivých monochronních obrazů vycházejících z kubistické stylizace (Moře pod hladinou – 1968, Jugoslávské pobřeží – 1968, Dětské hry I-III – 1968, Dialog – 1969, Přístav – 1969).

Od šedesátých let maluje zdařilé poetické kompozice ve stylu lyrické abstrakce, v nichž pokračuje do současnosti (Jitro u neznámé vody – 1967, Zima – 1972, Galaxie – 1980, Erupce – 1991). Lákavý se pro něj stal do šedesátých let zapovězený surrealismus (Rytmy – 1965, Vedro – 1967, Monstrum I-III – 1967, Osamělý strom I-III – 1967, Naděje – 1977, Předjaří – 1990, Erotova Zahrada – 1991).
Imaginativní složka všudypřítomná ve Staňkově díle poetizuje vzpomínky na domov (Kohoutí zápasy – 1970, Ve staré cihelně – 1970, Vzpomínka – 1978, U vrbičky – 1991, Vesmír na dvorku – 2001). Obrazy vyjadřující stesk po moravské přírodě, kterou vystřídaly přeplněné popelnice, paneláky a smog, patří dokonce k nejlepším (Mizející koberec – 1966, Mrtvé ptáče – 1985).
V poslední době maluje expresivní, barevně výrazné figurální kompozice. Z postav vyzařuje vnitřní, u každého jiné světlo – aura (Příliš odlišní – 2001, Extáze – 2003, Cihelna – 2004).

Staněk nezapře ani rodové sochařské geny. V různých materiálech vytvořil řadu reliéfů pro veřejné interiéry. Také precizně modeluje, což dokládají portréty vnučky (1986) a otce (1989). Vytvořil i mnoho úspěšných prací v oboru užité grafiky – obaly na gramofonové desky a plakáty, v roce 1992 vítězné logo pro XII. Všesokolský slet. Dlouholeté pedagogické zkušenosti zúročil v učebnici pro umělecké školy „Technika figurální kresby“ (1992).